Ano, i letos. Tak jako loni a předloni si i letos nenechávám pro sebe pětici tipů na televizní seriálovou tvorbu, která mě za ten rok nejvíc chytila za srdíčko. Pořád totiž čumím na bednu. A pořád se snažím udržovat místy až encyklopedický přehled o seriálech, stejně jako když jsem o nich aktivně psával na TVZone. Letos jsem stihnul do konce dojet dvacet. Po pár epizodách jsem jich vzdal ikskrát tolik. Tak teda svižně a produktivně. Budete mít co dělat, abyste tuhle pětici sfoukli jako svíci. 🕯 5. Harrow – 1. řada Dejte si, pokud se vám líbí: Castle, Dexter Dan Harrow je soudní patolog, co nejde pro hlášku daleko, a…
-
-
15 věcí, které se v roce 2019 stanou ve světě sociálních médií
Když si na internetu vyhledáte trendy v marketingu na sociálních sítích pro rok 2019, vyjedou na vás výsledky jak přes kopírák. Vertikální videa, placený obsah, personalizovaný marketing a taky trochu všudypřítomné umělé inteligence. A když chce být někdo jó vtipný, přidá k tomu všemu i narážku na LinkedIn Stories. Mně osobně to víc baví takhle. Na prognostika. Na Jolandu. V článku, kde svou osobní expertízu můžu propojit s jemným bulvárem tak, jak by mě to přišlo vtipný a na co i tak trochu sázím. Jen si tenhle článek za rok zase otevřete. A zkontrolujte si, jak moc jsem byl letos mimo. 1. Instagram bude všemi směry tlačit IGTV kupředu, ale…
-
5 tipů na knižní dárky, o kterých vám @luciezel neřekne
Aby bylo jasno, nic proti Lucii Zelinkové. V nadpisu mi slouží jen jako náhodně vybraný exemplář knižních influencerek. Těch influencerek, které pro obchody roztodivných názvů právě dodatlovaly seznamy doporučených knih pro mámu, pro dědu a pro souseda pod stromeček 📖🎄. A jsou to právě tyhlety seznamy, co mě serou. @luciezel mě nijak nesere. Pokud náhodou otevřete takový seznam pro mámu, vsadím pravé varle, že se na vás usměje Třeštíková s Hartlem ještě než si stihnete promnout oči. Pak taky kuchařka od Pohlreicha, vždyť přece ženský, za plotnou je takhle v zimě přinejmenším prima teplo. A nejspíš taky Darker od E. L. James, protože kdy přece bylo naposledy s tátou nějaký vzrůšo. Táta…
-
Nenechte se sociálními sítěmi sežrat zaživa
Na bratislavském Online Summitu a pražském Social Restartu jsem letos vystoupil s přednáškou, která se naschvál zabývala tématem, jímž se jinak bloky na social media konferencích moc nezabývají. Vůbec totiž nebyla o nějaké pěkné kampani, krásném chatbotovi nebo o tom, jak jsme s influencerem vyfotili něco moc sexy. Byla o tom, co lidi pracující v marketingu na sociálních sítích, znají úplně nejlíp. O rutině. Té dennodenní. Na blbý příspěvky chodí blbý feedbacky. ➡🍺 Kdo mě čte pravidelněji, byla mu témata z mého vystoupení blízká. Zušlechťování každodenní práce social media specialistů je totiž téma, které mi leží v hlavě už déle než rok, a o kterém jsem napsal už několik článků. Třeba…
-
Můj první rok na pozici kreativního ředitele
Začátkem bych měl asi vysypat, co taková práce kreativního ředitele vlastně obnáší. Zvlášť proto, že každá agentura má svůj vlastní jazyk. Někde je to director, někde strategist, jinde idea maker, tamhle vedeš kreativce, onde zase grafiky.
-
Jak bude vypadat Facebook za pět let?
Před dvěma týdny jsem dělal interview pro slovenský marketingový měsíčník Stratégie. A dostal jsem při něm na závěr všetečnou social media otázku: jak budou vypadat sociální sítě za pět let.Schválně si ji v anglickém překladu vygooglete. Najdete hromady článků o tom, jak všechno pohltí video, jak budou všichni používat jen mobily a že pofrčí integrovaný marketing. Bla bla bla. O dost možná nejzásadnější změně v používání Facebooku jako dominantní sociální sítě se ale vesměs moc nemluví. Přitom existuje miliarda indicií, včetně toho, co říká o Facebooku sám Mark Zuckerberg, i toho, jak se začíná proměňovat mobilní aplikace. Nebo třeba i faktu, že do skupin mohou vstupovat stránky, a dokonce si do nich…
-
5 konečně užitečných tipů pro Instagram Stories
O víkendu jsem narazil na smutný koutek internetu. Koutek, který se jmenuje „tipy, jak dělat Instagram Stories pro vaši značku“. Obvykle podobné návody na social media štěstí nečtu. Tentokrát ho ale napsala má oblíbená zahraniční bloggerka. Nebudu sem dávat odkaz, ušetřím vám vaše mobilní data a shrnu to. Takže: Ukazujte ve Stories zákulisí firmy. Používejte gify. A bumerangy, vždyť je to sranda. Textové podklady slaďte se svým brand manuálem. Jo a živák potěší. Dal jsem si tu práci a progooglil jsem si další podobné články od bloggerů a lidí z praxe. V tomhle smutném koutku jsem našel tipy, které by firmám vesměs dokázal poradit i váš dvanáctiletý brácha. Prostě smutek. Továrna na…
-
Zone Blanche? Detektivní povinnost na pokračování
Jakkoliv miluju americký seriály, je to pokaždý Evropa, který se podaří mě emocionálně rozebrat. Předloni to byl britskej The Missing, loni pompézní výpravnost německýho Babylon Berlína. No a letos to vypadá, že to vyhraje Francie. Jo. Už zas. Seriál se jmenuje Zone Blanche a vidět byste ho měli, pokud splňujete aspoň jednu ze vkusovejch charakteristik: Tíhnete k civilním detektivkám, ale jste už trochu unavený z toho, jak jsou všechny stejně stejný. Dali byste kdovíco za trochu drobnýho mysteriózna lvl Stephen King nebo Twin Peaks. Máte rádi takovou tu atmosféru mikroprostoru, kde se každej zná s každým a o to děsivější je, když někdo zahučí. A trailer tyhle tři kolonky dokonale podtrhuje.…
-
Mohou introverti pracovat v agentuře?
Řada mých kamarádů jsou introverti. A zároveň taky děsně kreativní lidi, co mají v jedné ruce hromadu nápadů a v druhé haldu píle. Řadu z nich jsem v uplynulých letech lámal, aby to zkusili v agentuře. Ten dialog se většinou ve zkratce odehrával takhle: – Hej, nechceš jít dělat kreativce do agentury? Je to hodně tvůrčí práce, bavilo by tě to, myslím, že by ses v tom našel. – Práce jo, ale agentura, to jsou jen samý společný bowlingy, bouchání šáňa, slovní fotbal, veganský čtvrtky, discopátky, hlasitý humory v kuchyňce a přednášení před lidma. Sorry, to by mě piclo. Slovo “agentura” sama o sobě odrazuje strašně moc zajímavých kreativních lidí.…
-
Jak jsme se s Anežkou vzali
Kde začít. Asi jednoduše tím, že miluju svojí ženu. A že to díky tomu bylo celý mnohem jednoduší, než jak se o tom vypráví ve filmech. Koncem roku jsem na blog psal, že svatba je velká věc. Bezesporu je. Ale řek bych, že když si jste na stopro jistý tím, s kým do toho jdete, tváří v tvář vám to najednou tak velký nepřijde. Přijde vám to pak vlastně normální. Výjimečný, ale normální. S Anežkou jsme se vzali na Okoři, konkrétně v hotelu Family, na tom asi nejinstagramovějším místě, který jsem kdy naživo viděl. Než jsme si ho vybrali, prošli jsme dost míst. Řada z nich byl fajn. Když nám…
