• Mafia Definitive Edition
    Počítačové hry

    Mafia: Definitive Edition je lepší hra, než jakou si zasloužíme

    Mafie je pro mě zásadní hra, stejně jako pro hrozně moc Čechů. Nepochybuji totiž, že v roce 2002 dokázala prolomit řadu předsudků. Díky dabingu a mediálnímu zájmu totiž mnoho našinců zjistilo, že hry nejsou jen tupé bulšitingy pro děti, ale že generují emoce, filmový prožitek a ještě něco, co se příběhům v kině nikdy nepodaří zdolat. Totiž naprostou fascinaci interakcí. Mafii jsem dohrál ikskrát. Správcoval jsem asi troje fanstránky, dobrovolně pátral po všech možných tajných bonusech, psal povídky z prostředí hry, měl u postele oficiální plakát. Staré dobré časy. To všechno je asi nejhorší možný předpoklad pro hraní Mafia: Definitive Edition. To, co jste milovali v mládí, totiž nekriticky zbožňujete…

  • Nejlepší příběhové hry
    Počítačové hry

    10 nejlepších herních příběhů

    Příběhové hry jsou žánr, díky kterému stále hraju. Znáte to. S prací, rodinou a milionem dalších koníčků se člověku popkultura krátí jako vlasy u kadeřníka. Zatímco dřív jsem se bez obav pustil do stohodinových erpégéček, teď místo nich uvážlivě volím příběhové hry s životností dobré čtyři hodiny. I díky účasti v herním panelu Honzy Modráka v RE-PLAY jsem si zpětně prošel své hmotné i digitální herní knihovny, a zkusil vyzobnout desítku her, jejichž příběh ve mě dosud hraje. Až na výjimky jsou to spíš menší hry, rozpočtem či délkou, které společně sdílí kuráž, originální námět a mnohdy velmi koncentrovaně snad i ten nejtěžší spisovatelský úkol – prostý dialog mezi dvěma…

  • Adventury - The Council
    Počítačové hry

    7 nejlepších adventur, které vás možná minuly

    Tak jako roste počet nakažených koronavirem, stoupá podobně i množství lidí, kteří se k němu na sociálních sítích mají chuť vyjadřovat. Protože ale v zásadě píšu jen o tom, co mi přijde krásný, s dovolením se nepřipojím. Radši si namísto toho vezmu na paškál ty nejlepší adventury, které jsem za posledních cirka patnáct let hrál, a které nikdy úplně nespočinuly ve světlech reflektorů. Proč? Protože adventury potřebují čas a nelze je hrát každý den jen deset minut po práci. Protože adventury vás zabaví nejen prvoplánovou akcí, ale udrží mozek v provozní teplotě (to se hodí). Protože jsou adventury příjemně retro, a retro je dneska sexy. A taky trochu proto, že…

  • Počítačové hry

    Jak jsem kvůli Mafii začal hrát (pořádně) hry

    Hru Mafia jsem si v roce 2003 koupil v Hypernově. Když na to vzpomínám, vybavím si regál se strašnou spoustou krabic. Nemyslím teď ty elegantní plastový, mám na mysli předimenzovaný, papírový, neekologický krabice, ve kterých mělo těch pár cédéček, tlustej manuál a soutěžní koresponďák dost pohodlno. Kdyby jeden chtěl, moh s těma krabicema chrastit v uličce pomalu jak s kindrvajíčkem. “Vemte si tuhle,” říká tátovi týpek s čepicí Hypernova a ukazuje na červenou krabici se siluetou mafiána. “Je to český a je to super.” Chvíli studujem informace vzadu a není moc o čem. Berem Mafii ve speciální edici za 1399,- Ten rok jsem začal hrát hry. A už jsem s…

  • Počítačové hry

    3 hry pro lidi, kteří běžně nehrají

    Asi takhle. Pokud jste hráči počítačových her, máte alespoň rámcový přehled o tom, co vychází, a od dětství si alespoň jednou do roka něco pářnete, tenhle článek pro vás není. I když jak se to vezme. Možná to budete právě vy, koho osloví někdo, kdo běžně hry nehraje. A stejně jako se jednou za život zkouší ústřice nebo čistej absinth, dostane dotyčnej chuť škrtnout si ve svým “bucket listu” alespoň jednu dohranou hru. Hry ale nejsou filmy. Pařani si ani neuvědomují, že už si dávno zvykli na herní logiku. Na citlivost myši. Na hledání kláves poslepu. Zatímco děcko má čas i vůli si zvyknout na práci s inventářem a výrobu…

  • Počítačové hry

    Co mi práce herního redaktora ve SCORE dala do života?

    První článek na herní web jsem napsal v roce 2003. Bylo mi dvanáct a byla to novinka o hypotetický Mafii dvojce na web, jehož název si už nepamatuju. Autoři se tam vypláceli podle návštěvnosti článků. Protože už jsem měl v sedmý třídě smysl pro bulvární nadpisy, vydělal jsem dvoukilo. A utratil ho za dva balíčky hokejovejch kartiček. Do SCORE jsem se pak troufale hlásil o tři roky pozdějc. V patnácti letech, zrovna když mi na střední dali nově vytištěnej index. Napsal jsem mailem Honzovi Modrákovi a on si vzal týden na rozmyšlenou. Moje mailová schránka se tou dobou div neošoupala, jak jsem jí v jednom kuse čekoval. Po sedmi dnech…