Není to tak dávno. Ty časy, kdy trendy v oblékání udávala módní rubrika Františky Čížkové. Kdy jste se v restauraci rychle vrhli na právě přinesené jídlo, to aby náhodou nevystydlo. Kdy jste šmírovali ‘cizí stories’ leda na Primě v nočním vysílání Vyvolených. Kdy jste se s děvčaty zásadně seznamovali per pusa někde u koktejlu. Není to tak dávno. A ty časy jsou přitom fuč. Online služby změnily ze dne na den naše chování. Jen tak přišly a za nicotných deset let se staly součástí naší identity. A když si vývoj a adaptaci sociálních sítí ve společnosti srovnáte s rozšířením popularity televize, rozhlasu nebo tiskovin, byl to prostě nehorázný kvalt. Úžasný…
-
-
Vzpomínky z hokejové branky: část třetí
I po těch pár letech se mi docela často zdá, že chytám. Sny si většinou nepamatuju, ale ty hokejové mi ráno po probuzení v hlavě zůstávají, protože jsou si až na výjimky děsně podobné. Stojím v bráně, cítím na sobě oči spoluhráčů, kteří mi věří. Já se jim snažím vysvětlit, že ‘netuším, jaký to bude, protože jsem ty věci na sobě neměl pět let’. Nikdo mě ale neposlouchá. A vždycky v tom snu chytám strašně. Žádné sny o tom, jak s Detroitem vychytávám Stanley Cup. Dostávám jeden gól za druhým a ráchám se v tom nezdaru jak hadr v kýblu s vodou. Táta se na mě z publika dívá přísně.…
-
Chalífát: seriálová bomba z Rakky
Od příběhů ze současného Švédska zpravidla vím, co čekat. Je to jedna z těch zemí na severu, co generuje mrtvoly zapečené do ledu, zkorumpované politiky a žlutovlasé detektivy, co snídají vajíčka a bourbon. Možná i proto je Chalífát takovým zjevením. Většina lidí v něm má vlasy černé jako uhel, nikdo v něm nemá závislost na alkoholu nebo na prášcích, a navíc v něm v podstatě není zima. Naopak. Je v něm pořádné horko. Moje znalosti Švédska se více méně omezují na návody z Ikey a hokejové reálie. Znalost Islámu není o moc lepší. Za zmínku ale stojí, že se k němu ve Švédsku hlásí víc jak deset procent populace (pro…
-
2 týdny karantény: Je načase udělat to lidem hezčí
Situace na bojišti se mění každým okamžikem, říkal Napoleon. True story, bro. Je to teprve týden, co jsem doťukal článek o marketingu v dobách koronaviru, a ačkoli mnozí z nás za tu dobu nevytáhli paty z obýváku, v zápolení s brandovými strategiemi jsme o pár set metrů dál. Lidi si zvykli. Zvykli si na to, že víkend tráví ve stejném gauči jako úterý a středu. Zvykli si volat po Skypu, což by nám všem jednou, až se to celé vrátí do normálu, mohlo ušetřit dost nákladů za taxíky. Zvykli si, že ve zprávách absentují příjemné věci a že ponurá nálada je normální nálada. Zvykli si nosit roušku. A značky tak…
-
Jak sestavit content plán v době koronaviru?
Rád píšu o pěkných věcech. A tak radši předem podotýkám, že jich tu bude dost ošklivých. Nežijeme totiž úplně v pěkných časech. Umírají lidé. Ekonomika se zastavuje. Výlet do města se čím dál víc podobá románům Cormaca McCarthyho. Dnešní časy jsou sice stále o míle jemnější než ty válečné, zároveň jsou ale zásadně hrubší než třeba loni v listopadu. My z marketingu pracujeme už týden doma a jsme vděční, že to jde. Jsme na to koneckonců zvyklí. Na co ale zvyklí nejsme, je dokázat přepnout své marketingové myšlení ze dne na den. Z reklamy pro absolutně svobodné lidi do reklamy pro ty nesvobodné.
-
Adventury, které byste si měli zahrát v karanténě
Tak jako roste počet nakažených koronavirem, stoupá podobně i množství lidí, kteří se k němu na sociálních sítích mají chuť vyjadřovat. Protože ale v zásadě píšu jen o tom, co mi přijde krásný, s dovolením se nepřipojím. S lehkou nadsázkou si ale kradu téma domácí izolace. Aktu, s nímž se se skřípajícími zuby smiřují majitelé kin, a potměšile se radují hlavouni streamovacích videoplatforem či online herních obchodů. Jenomže znáte to. Pokud jste vybíraví, je to enormní množství kvalitní zábavy, kterou v sobě absorbuje Netflix nebo Steam nakonec skoro na škodu. O seriálech, které stojí za to zhltnout, jsem psal na přelomu roku. Nyní jsou na řadě hry. A já si…
-
Může být Ladislav Špaček tváří internetu?
V Socialsharks jsme pro BIG SHOCK! vyrobili v lednu Dakarskou etiketu, jejíž tváří a hlasem se stal Ladislav Špaček. Ze svých dosavadních prací si tuhle dávám mezi těch pár, kterých si vážím nejvíc. Dřímá v ní totiž přesně taková ta jednoduchá myšlenka, za kterou se všichni kreativci obvykle tak honíme. Všech šest scénářů mě baví. A i v kritickém pohledu do zpětného zrcátka, se za mě podařilo dobře vyvážit internetový cringe se svatou úctou k veřejnoprávní předloze. Pokud jste neviděli, budu rád, když to napravíte. A dejte odběr, palec nebo rovnou olízněte monitor. Možná vám Dakarská etiketa přijde vtipná, možná ne. Humory ostatně vždycky počítají s tím, že se někomu…
-
Vzpomínky z hokejové branky: část druhá
Když jsem chytal hokej, byl jsem přímo posedlý rituály. Stačilo, aby se mi výrazně vyvedl zápas, a rázem jsem se mohl přetrhnout, abych příští týden dělal všechno stejně. Udělal jsem si nachlup stejnou rozcvičku. Poklepal jsem si hokejkou na tyče ve stejném pořadí. Dokonce jsem si na povzbuzení před zápasem radši koupil i stejnou příchuť Big Shocku! Kupříkladu před každým zápasem, pár sekund do vhazování, jsem pokynul rozhodčímu, udělal v mezikruží provaz a zamumlal jsem si pro sebe pár slov, které jsem nikdy nikomu neprozradil. Taková tajemství má určitě každý gólman. A stejně jako všichni ostatní brankáři je neprozradím ani po letech. Ale zato vám prozradím všechno ostatní. Strašidelnost prvních…
-
Jak psát blog (a má to v roce 2020 ještě cenu?)
Už patnáctým rokem píšu blog. Začal jsem, když mi bylo třináct, a na platfomu bloguje.cz jsem si obden pinkal přípisy, u nichž jsem vlastně rád, že nejdou zpětně dohledat. Psal jsem pak i na Blogspot, redukovaněji na Twitter, snažil jsem se i o trochu ambicióznější projekt dekultura.cz, co chtěl být vlastně takový televizní Fuka. Od roku 2015 píšu sem. A ano, je to trochu podivínská disciplína. Článek je prostě pracnější než fotka na Instagram. Je zapotřebí mít téma, argumenty, osnovu a aspoň základní pointu. Vymýšlet název, nadpisy, krátit, nekecat. Snažit se vychytávat veškeré gramatické lapsy a smířit se s tím, že tam stejně nějaké zůstanou. Mít na to čas. A…
-
8 nejlepších seriálů roku 2019
Seriály jsou pořád pevnou součástí mého života. Rád je sleduju, rád o nich píšu, rád si je aktivně vyhledávám a zkouším. Letos jsem viděl závěrečné titulky posledních dílů u sedmadvaceti sérií dramatické tvorby. A už počtvrté využívám konec roku k tomu, abych se ohlédnul a doporučil. Vzhledem k doopravdy silné sezóně jsem rozšířil standardní pětici na osmičku. A o všech zmíněných píšu naprosto bez spoilerů, zkrátka tak, abych vás zkusil trochu namlsat. Tak si nabídněte. 8. Hledání Aljašky: minisérie V kostce: Puberťák Miles Halter přijíždí poprvé na svůj nový intr na kapku neobvyklou, uprostřed přírody postavenou střední. Osm epizod analyzuje nejen jeho první cígo a pokus o honitbu od rumunské…
