Až bude nějaký Kosmas jednou psát kroniku o současnosti, bude v ní určitě kapitola s názvem ‘bublina’. Politilogové a marketéři totiž ve své mluvě používají ‘bubliny’ snad ještě častěji než YouTuberky slovo ‘prostě’. “No jo, to je holt ta naše pražská bublina.” “Ty jo, tak to se do mojí bubliny ještě nedostalo.” Netuším, jaká je přesná sociologická definice těchhle ‘bublin’. Určitě v ní bude něco o názorové nebo kulturní polarizaci, různých směrech uvažování či odlišných prostředích. A zcela jistě to dává celé dokonalý smysl. Každý prostě žijeme ve své vlastní bublině. Zneužívání ‘bublin’ v marketingu je ale něco, co mě sere. Velmi často je totiž marketéři používají jako štít, za…

Není to tak dávno. Ty časy, kdy trendy v oblékání udávala módní rubrika Františky Čížkové. Kdy jste se v restauraci rychle vrhli na právě přinesené jídlo, to aby náhodou nevystydlo. Kdy jste šmírovali ‘cizí stories’ leda na Primě v nočním vysílání Vyvolených. Kdy jste se s děvčaty zásadně seznamovali per pusa někde u koktejlu. Není to tak dávno. A ty časy jsou přitom fuč. Online služby změnily ze dne na den naše chování. Jen tak přišly a za nicotných deset let se staly součástí naší identity. A když si vývoj a adaptaci sociálních sítí ve společnosti srovnáte s rozšířením popularity televize, rozhlasu nebo tiskovin, byl to prostě nehorázný kvalt. Úžasný…