Rád píšu o pěkných věcech. A tak radši předem podotýkám, že jich tu bude dost ošklivých. Nežijeme totiž úplně v pěkných časech. Umírají lidé. Ekonomika se zastavuje. Výlet do města se čím dál víc podobá románům Cormaca McCarthyho. Dnešní časy jsou sice stále o míle jemnější než ty válečné, zároveň jsou ale zásadně hrubší než třeba loni v listopadu. My z marketingu pracujeme už týden doma a jsme vděční, že to jde. Jsme na to koneckonců zvyklí. Na co ale zvyklí nejsme, je dokázat přepnout své marketingové myšlení ze dne na den. Z reklamy pro absolutně svobodné lidi do reklamy pro ty nesvobodné.
-
-
Je na čase udělat to lidem hezčí
Situace na bojišti se mění každým okamžikem, říkal Napoleon. True story, bro. Je to teprve týden, co jsem doťukal článek o marketingu v dobách koronaviru, a ačkoli mnozí z nás za tu dobu nevytáhli paty z obýváku, v zápolení s brandovými strategiemi jsme o pár set metrů dál. Lidi si zvykli. Zvykli si na to, že víkend tráví ve stejném gauči jako úterý a středu. Zvykli si volat po Skypu, což by nám všem jednou, až se to celé vrátí do normálu, mohlo ušetřit dost nákladů za taxíky. Zvykli si, že ve zprávách absentují příjemné věci a že ponurá nálada je normální nálada. Zvykli si nosit roušku. A značky tak…
-
Adventury, které byste si měli zahrát v karanténě
Tak jako roste počet nakažených koronavirem, stoupá podobně i množství lidí, kteří se k němu na sociálních sítích mají chuť vyjadřovat. Protože ale v zásadě píšu jen o tom, co mi přijde krásný, s dovolením se nepřipojím. S lehkou nadsázkou si ale kradu téma domácí izolace. Aktu, s nímž se se skřípajícími zuby smiřují majitelé kin, a potměšile se radují hlavouni streamovacích videoplatforem či online herních obchodů. Jenomže znáte to. Pokud jste vybíraví, je to enormní množství kvalitní zábavy, kterou v sobě absorbuje Netflix nebo Steam nakonec skoro na škodu. O seriálech, které stojí za to zhltnout, jsem psal na přelomu roku. Nyní jsou na řadě hry. A já si…
-
Může být Ladislav Špaček tváří internetu?
V Socialsharks jsme pro BIG SHOCK! vyrobili v lednu Dakarskou etiketu, jejíž tváří a hlasem se stal Ladislav Špaček. Ze svých dosavadních prací si tuhle dávám mezi těch pár, kterých si vážím nejvíc. Dřímá v ní totiž přesně taková ta jednoduchá myšlenka, za kterou se všichni kreativci obvykle tak honíme. Všech šest scénářů mě baví. A i v kritickém pohledu do zpětného zrcátka, se za mě podařilo dobře vyvážit internetový cringe se svatou úctou k veřejnoprávní předloze. Pokud jste neviděli, budu rád, když to napravíte. A dejte odběr, palec nebo rovnou olízněte monitor. Možná vám Dakarská etiketa přijde vtipná, možná ne. Humory ostatně vždycky počítají s tím, že se někomu…
-
Vzpomínky z hokejové branky: část druhá
Když jsem chytal hokej, byl jsem přímo posedlý rituály. Stačilo, aby se mi výrazně vyvedl zápas, a rázem jsem se mohl přetrhnout, abych příští týden dělal všechno stejně. Udělal jsem si nachlup stejnou rozcvičku. Poklepal jsem si hokejkou na tyče ve stejném pořadí. Dokonce jsem si na povzbuzení před zápasem radši koupil i stejnou příchuť Big Shocku! Kupříkladu před každým zápasem, pár sekund do vhazování, jsem pokynul rozhodčímu, udělal v mezikruží provaz a zamumlal jsem si pro sebe pár slov, které jsem nikdy nikomu neprozradil. Taková tajemství má určitě každý gólman. A stejně jako všichni ostatní brankáři je neprozradím ani po letech. Ale zato vám prozradím všechno ostatní. Strašidelnost prvních…
-
Jak psát blog (a má to v roce 2020 ještě cenu?)
Už patnáctým rokem píšu blog. Začal jsem, když mi bylo třináct, a na platfomu bloguje.cz jsem si obden pinkal přípisy, u nichž jsem vlastně rád, že nejdou zpětně dohledat. Psal jsem pak i na Blogspot, redukovaněji na Twitter, snažil jsem se i o trochu ambicióznější projekt dekultura.cz, co chtěl být vlastně takový televizní Fuka. Od roku 2015 píšu sem. A ano, je to trochu podivínská disciplína. Článek je prostě pracnější než fotka na Instagram. Je zapotřebí mít téma, argumenty, osnovu a aspoň základní pointu. Vymýšlet název, nadpisy, krátit, nekecat. Snažit se vychytávat veškeré gramatické lapsy a smířit se s tím, že tam stejně nějaké zůstanou. Mít na to čas. A…
-
8 nejlepších seriálů roku 2019
Seriály jsou pořád pevnou součástí mého života. Rád je sleduju, rád o nich píšu, rád si je aktivně vyhledávám a zkouším. Letos jsem viděl závěrečné titulky posledních dílů u sedmadvaceti sérií dramatické tvorby. A už počtvrté využívám konec roku k tomu, abych se ohlédnul a doporučil. Vzhledem k doopravdy silné sezóně jsem rozšířil standardní pětici na osmičku. A o všech zmíněných píšu naprosto bez spoilerů, zkrátka tak, abych vás zkusil trochu namlsat. Tak si nabídněte. 8. Hledání Aljašky: minisérie V kostce: Puberťák Miles Halter přijíždí poprvé na svůj nový intr na kapku neobvyklou, uprostřed přírody postavenou střední. Osm epizod analyzuje nejen jeho první cígo a pokus o honitbu od rumunské…
-
15 věcí, které se v roce 2020 stanou ve světě sociálních médií
Svoje každoroční ‘social media trendy’ dělám naschvál trochu silácky. Dost konkrétně, trochu radikálně, bez hlubších podkladů, absolutně podle vlastní intuice. Tak, aby je vás bavilo číst a diskutovat o nich. A taky abyste posté nečetli vágní předpovědi o chatbotech, které snad na oborových webech musí kopírovat z předpředloňska. Letos to zkouším zase. Střelecky. Místy bulvárně. Asi se nestanou všechny. Ale ani jedna z těchto událostí by mě v roce 2020 nepřekvapila. 1. Čím dál víc lidí u nás bude obsah hltat ušima. Na Spotify vleze několik silných jmen s novými podcasty a najdou si tak svá publika. Značky to zkusí taky. Některé ale po dvou dílech zjistí, že nemají lidem…
-
Věci, o kterých kreativci nemluví
Když se mě někdo ptá, co dělám v práci, vyprávím mu o strategiích. O nekonečném studování klientských zadání, nápadech v zápisníku, budování myšlenky, která bobtná jako popcorn. I o tom, že stejně jako v případě toho popcornu, se to celý sem tam může pěkně přichytit. Můj rok 2019 byl na strategie obzvlášť hutný. Dost dobrý. A taky dost těžký. Dobře vím, že kreativci mívají ve zvyku se ohánět jen těmi pěknými věcmi. Sdílet své nablyštěné reklamy, ohánět se na Linkedinu svými duševními svaly, mastit si zakroucené kníry voskem z barbershopu. Taky to sem tam dělám. Ale neštítím se upřímně napsat, že jsem si letos prošel hned několika slušnými kreativními zákysy.…
-
Vzpomínky z hokejové branky: část první
Před pěti lety jsem šel na zdánlivě obyčejnou hodinku hokejového tréninku. Pár rutinních cvičení, na konci bago, klasika. Dal jsem si sprchu, hodil věci do báglu, pozdravil spoluhráče a už nikdy jsem se na ten zimní stadion nevrátil. Byl to můj poslední trénink. Po dobrých dvaceti letech každodenní hokejové rutiny. Kam až si pamatuju, měl jsem na nohou obuté brusle. Bylo pro mě naprosto normální přijít ze školy a vědět, že v pět večer mám být na ledě. Nedokázal jsem si představit život bez hokeje, protože jsem ho jednoduše neznal. Přesto už to bude pět let, co jsem nastoupil k hokejovému zápasu. A po pěti letech mám chuť napsat všechno…
