Až bude nějaký Kosmas jednou psát kroniku o současnosti, bude v ní určitě kapitola s názvem ‚bublina‘.
Politilogové a marketéři totiž ve své mluvě používají ‚bubliny‘ snad ještě častěji než YouTuberky slovo ‚prostě‘.
„No jo, to je holt ta naše pražská bublina.“
„Ty jo, tak to se do mojí bubliny ještě nedostalo.“
Netuším, jaká je přesná sociologická definice těchhle ‚bublin‘. Určitě v ní bude něco o názorové nebo kulturní polarizaci, různých směrech uvažování či odlišných prostředích. A zcela jistě to dává celé dokonalý smysl. Každý prostě žijeme ve své vlastní bublině.
Zneužívání ‚bublin‘ v marketingu je ale něco, co mě sere.
Velmi často je totiž marketéři používají jako štít, za kterým je jim dobře. Kde se mohou schovat před světem. Kde je dokonale zamčeno a nikdo nemá právo jim do jejich bubliny foukat.
Odpusťte mi můj slovník.
Ale je to prostě tak.
Bublina není výsada ani omluva
Facebook změnil komunikaci značek na dlouhá léta dopředu.
Zatímco před pár lety značka komunikovala ve vlnách a zpravidla opakovala stejnou klíčovou myšlenku delší dobu dokola (jedna televizní reklama, jeden billboard,…), Facebook vytvořil prostředí, kde značka promlouvá klidně i čtyřikrát týdně něčím novým.
Tyhle příspěvky klove nějaký social media manažer.
Jmenuje se třeba Marek, pracuje v pražské agošce, žije hudbou a dýdžejingem kór, miluje golf, sjíždí Netflix, nenávidí Novu a zbožňuje filmy od Andrzeje Wajdy.
A toho času je i social media manažerem levných vajíčkových pomazánek.
Je vpravdě logické, že v tomhle vztahu dochází ke střetu dvou bublin. Té Markovy pražské polointelektuální a té vajíčkové lidové. A nemusíme asi vůbec diskutovat o tom, která bublina má mít na sociálních sítích oné pomyslné pomazánky jednoznačnou přednost.
Výsadou dobrého social media marketéra je totiž umět vystrčit hlavu ze své vlastní bubliny. A když to nejde jednoduše, je zapotřebí začít trochu cvičit krk.
Celé se to dá vágně shrnout do dvou základních pouček:
Poučka první: Agentura musí vlastnit neviditelný plášť
Práce agentury na značce je jednou velkou hrou na schovávanou.
Nejlepší reklamy jsou totiž takové, u kterých běžného konzumenta ani nenapadne, že je pro produkt vlastně někdo „uměle“ vytváří v kanceláři na Macbooku. Jsou tak propojené s D.N.A. značky, i s tím, co mají rádi jeho spotřebitelé, že dýchají se stejnou samozřejmostí jako lidské bytosti.
Social media manažer Marek na Facebooku vajíčkové pomazánky krotí své narážky na golf, na indie dubstep i na nový ‚must binge-watch‘ seriál, na který právě kouká. Nepíše v pražském žargonu. A už vůbec neprosazuje svoje názory na cokoliv.
Svléká svého vnitřního Marka a mluví jako pomazánka.
Skvěle to teď dělá třeba Triad Advertising ve své fotbalové kampani s Pavlem Horváthem, v té reklamě, kdy po vesnickém srandamači chlapi krafou u piva.
A dovolím si tvrdit, že i my, v té naší trochu puberťácké, hravě přidrzlé komunikaci pro BIG SHOCK!.
Žádná agentura. Spíš jako kdyby skuteční konzumenti měli svého ‚admina‘, který to píše za ně.
Poučka druhá: Rozhled se neučí na workshopech
Situace, kdy se kreativcova bublina protne s bublinou produktu nebo služby, se stává naprosto výjimečně. Mnohem častější jsou všemožné protiúkoly, které jsou (alespoň pro mě) vděčným kořením práce.
Každý kreativec a marketér by měl trénovat svůj všeobecný rozhled.
Je rozhodně super absolvovat přednášky na Digisemestru, chodit na nejrůznější oborové konference a bůhvíkam ještě.
Stejně tak dobré je ale:
- jít do kina na Ženy v běhu, na který v Čechách přišlo 1,3 milionů diváků,
- mít nakoukané kultovní seriály jako jsou Přátelé, Sex ve městě nebo Most!,
- nainstalovat si Tik Tok a občas si v něm zabrouzdat,
- znát žargon z různých koutů republiky,
- tušit, co je to esport, Mafie nebo Zaklínač,
- dívat se na Kazmu, když zrovna vyjde,
- vědět, kdo je to Pavlínka z Masterchefa a proč jí lidi tak hejtují.
Všechen ten real-time marketing, který tak zbožňujeme a sdílíme na Linkedinech, dělají právě marketéři s rozhledem. Takoví, co si nesedí na uších, ale poslouchají, co se děje za hranicemi jejich bubliny.
Pokud totiž netrénujete svůj rozhled, stane se z vaší bubliny brzy neprostupná kupole.
Nadužívání pojmu ‚moje bublina‘ mi prostě umí zvýšit tep. A to především proto, jak velmi jednoduše se dá tahle ‚sociální bublina‘ zaměnit s tvrdohlavostí či zabedněností.
Vlastní nevědomost, apatie nebo snížená vůle nahlédnout zákazníkům do kuchyně, a s tím spojená zkreslená optika na společnost, totiž nelze alibisiticky svádět na ‚nějakou bublinu‘.
Až tedy příště někomu na schůzce odpovíte ve stylu:
„Jé, sorry, tenhle trend šel úplně mimo mojí bublinu.“
Vlepte sami sobě jeden instantní shame i za mě.
Díky.
14. 10. 2020 -
Dobrý popis sra****čky dnešního světa mladých.