Nejlepší seriály 2021
Seriály

8 nejlepších seriálů roku 2021

Co vám budu, moje pořádkumilovná povaha, která potřebuje mít všechno pintlich, má tyhle žebříčky tuze ráda. A protože se na seriály stále koukám dost (letos vybírám z pětadvaceti seriálů), nemohl jsem si ty nejlepší seriály 2021 nechat pro sebe.

Znovu půjde o osmičku, znovu bez zbytečných spoilerů. Pokud o ději nechcete vědět vůbec nic, nečtěte ani základní premisu nazvanou V kostce.

Dobré čtení přeji a ještě lepší příští rok.


8. Yellowjackets | 1. řada

V kostce: Ženský fotbalový tým ztroskotá s letadlem cestou na zápas. A my sledujeme jak jejich přežívání, tak to, co bylo před ním, i to, co následuje iks let po něm.

Jsem vždycky trochu nervózní, když si do žebříčku kvartýruju projekt, jehož série ještě není v době psaní článku u konce. Může se totiž stát cokoliv. Zbylé čtyři díly mohou být k uzoufání nudné. Nebo dokonce tak urážlivě špatné, že pak budu v lednu hledat ve WordPressu zmizík.

U Yellowjackets se to navíc může stát, protože to rozhodně není žádná sázka na jistotu. Naopak. Je to odvážná a originální věc, kterou dost překvapivě připravil Showtime. A to jsou, upřímně, v posledních letech tragédi.

Přežívání po pádu letadla je v televizním průmyslu obnošená vesta. Jenomže kombinace takového survivalu s kanibalistickými prvky se středoškolskou hašteřicí, to už je něco, čeho si v programu všimnete.

Yellowjackets tuhle béčkovou premisu navíc zvládá s devadesátkovou grácií. Julliete Lewis a Christina Ricci jsou v rolích dospělých středoškolaček – o pár let později – výtečné, a autorům se daří (nejen) jejich postavy hezky tvarovat.

Z celého žebříčku určitě to nejupřímnější překvapení.



7. Bílý lotos | 1. řada

V kostce: Banda nesympatických lidí přijíždí relaxovat do luxusního hotelu na Havaji a řeší u toho hromadu absurdně nesympatických věcí. Hotovo dvacet.

Nevím, odkud to HBO vždycky vyškrábne. Už už si zoufám, že si budu rušit předplatné depresivně neintuitivního GO, když se odněkud vynoří několikadílná petarda, do té doby plující totálně mimo můj radar.

Bílý lotos má šest dílů a je neuvěřitelně dobře napsaný. Prezentuje ohlodané charaktery jednotlivých hostů hotelu, pomalu pluje až do Coenovsky absurdního závěru a do toho bzučí návykovou domorodou hudbou.

A přitom je poměrně náročné ho mít rád.

Mezi postavami v podstatě není komu fandit, když vám některá podzápletka nesedne (u mě to o fous byla ta s Jennifer Coolidge a urnou), bude se vám Bílý lotos i přes nižší počet epizod trochu courat.

Pokud je ale humor Mika Whitea něco pro vás, posuňte si tenhle seriál klidně o šest míst níž.

PS: Na Amazonu běžel letos seriál Úplně cizí lidé s o chlup lepším obsazením a hodně podobnou premisou. Je ale o dva levely horší než tenhle havajský.



6. Půlnoční mše | minisérie

V kostce: Starý farář z osamělého ostrova zahyne na cestách, a namísto něj přijede na ostrov nový, mladší. Společně s ním však po moři připluje i záhada. A temnota.

Půlnoční mše je na ČSFD v modrých číslech a já se vlastně moc nedivím. Je to projekt, který je jiný než většina tvorby Mikea Flanagana. Nestojí na modelu domu, ve kterém straší, a v němž každý divák dopředu ví, co zhruba dostane. Půlnoční mše je krmě pro trpělivého diváka. Je lyrickou variací na Od soumraku do úsvitu. Je jiná a já si ji užil.

V příběhu o návratu domů (‚Stephen King vibe‘ je tady mimochodem velmi zřetelný) dominují dialogy o víře. Místy jsou dokonce tak vydatné, že v případě obyčejné chuti po hororu, vám budou v seriálu přebývat.

Já jsem na Flanaganovu hru přistoupil a hned několikrát mě dokázala příjemně překvapit.

Zvraty, pointami a velmi dobře dávkovaným poselstvím, které díky Bohu (hehe) nepůsobí na sílu.

V případě hereckého obdivování tu navíc září v roli faráře Hamish Linklater, který ve své poloze dokonale vyvažuje sympatie s tajemnem, a navíc vypadá jako mladší kopie Nicka Cavea.

PS: Trailer se ‚Somewhere Only We Know‘ od Keane je absolutní masterclass.



5. Všechny malé i velké bytosti | 2. řada

V kostce: James Harriot pracuje jako veterinář u kolegy Siegfrieda a jeho bratra Tristana. Mezi ošetřováním papoušků si dělá zálusk na Helen, která v minulé řadě odkopla od oltáře Nevilla Longbottoma. Deset bodů pro Zmijozel.

Mezi všemi těmi thrillery, psychologickými dramaty a temnými horory jsou Malé i velké bytosti můj zen. Je to seriál, který je potřeba. A upřímně. Ne vždycky je po večerech nálada se ponořit do příběhu se zmizelými dětmi, mrtvými prostitutkami a tak podobně.

Proto jsem rád, že tu Všechny malé i velké bytosti jsou, a že ve svém žánru fungují doopravdy výtečně.

Příběhy jsou v podstatě procedurální a moc jich není.

Mají ale vtipný anglický humor, trochu poctivého staromilství, to když hlavní hrdina James po své Helen ‚nejede‘, ale obyčejně si ji ‚namlouvá‘. Pije se čaj, propichuje se rudý nežit praseti a ostošest se rodí krávy, to všechno ve tvídovém obleku s vestičkou.

Zní to možná, jako bych si z Bytostí dělal trochu prču. Vůbec ale nedělám.

Je to tak výstavní feel-good seriál, který mě loni s první řadou oslovil, a letos s tou druhou vyloženě nadchnul. Dejte si, až budete chtít něco takového.

Nebo až se budete chtít jen tak podívat na něco současného s mámou.



4. Yellowstone | 4. řada

V kostce: John Dutton je velké zvíře ranče Yellowstone. Má pár dětí, které jsou svými charaktery z rozličných vrhů, a staromilsky čelí výzvám současnosti.

Mám pocit, že sudé řady Yellowstone převyšují ty liché. Jak jednička rozehrávala noty pro fantastickou dvojku, tak uondaná třetí řada (fakt bych jí nedal víc než tři hvězdičky z pěti) zavdala svým závěrem výtečné motivace pro tu čtvrtou.

A najednou zas všechno funguje.

Kelly Reilly je v seriálu plném chlapů jasně největší badass (to, že za Yellowstone pořád nedostala žádnou sošku, je ostuda), Kevin Costner je tu o píď lidštější než v minulých řadách, což mu svědčí, a autor Taylor Sheridan píše výtečně jak ty zásadní, tak ty úplně droboučké příběhy. Zvlášť obdivuju, jak si Yellowstone ve čtvrté řadě dokáže lebedit v tom poklidném farmářském tempu. Jen tak sledovat život nádeníků na ranči a zároveň to umět v pravý čas dostatečně připepřit.

Sheridan si místo v žebříčku zaslouží několikanásobně. První dvě epizody jeho 1883 jsou fantastické a na Mayor of Kingstown ještě nevyšel čas, ale láká mě mocně. Je to paradox. Jeho filmy byly v roce 2021 fakt tragické. Seriály zato v absolutní fazóně.



3. Severní vody: minisérie

V kostce: Doktor Sumner se přidává jako lékař na loď, která má za cíl lov tuleňů a velryb. Záhy však zjistí, že rozhodně nepůjde o běžnou rutinu.

Předlohu Iana McGuirea jsem nečetl (před pár týdny namluvil Filip Švarc!), ale minisérie od BBC je fenomenální pozvánkou ke koupi. Série je kratičká, pětidílná. A každý díl je trochu jiný, ať už tónem nebo prostředím, a ukrutně mě příběh lékaře Patricka Sumnera na velrybářské lodi bavil sledovat.

Colin Farrell je navíc skvělý záporák. Žádnej hezoun z Brugg, ale ošklivej Drax, co páchne tabákem a močkou, a co vás zabije třeba jen proto, aby vám šlohnul petrolej.

Fascinovalo mě, jaké trumfy dokázalo BBC během pěti hodin vytasit. Severní vody se ze začátku tváří jako trochu levnější, komornější záležitost posazená na britském herectví v záměrné tmě, aby vás scéna zabíjení tuleňů, prosvícená, nádherná, megalomanská, přistihla v nedbalkách.

Severní vody určitě budou bavit ty, komu přišel skvělý Simmonsův Teror na AMC.

Vody jsou ale o stupeň sevřenější, kompaktnější a preciznější.



2. Boj o moc: 3. řada

V kostce: Kendall Roy poslal svého otce Logana ke dnu přímo před televizními obrazovkami. Třetí řada seriálu Boj o moc pak mapuje, jak si s tím celá rodiny Royů poradí.

Druhá řada to u mě před dvěma lety vyhrála, a kdybych tu teď té třetí taky nasadil zlatou medaili, úplně v pohodě bych si to (před sebou) obhájil. Je možná o něco kompaktnější než minule (konflikt Logan vs Kendall se táhne celou řadou a jednotlivé díly tak nejsou tolik procedurální) a neuvěřitelně dobře pracuje s horskou dráhou emocí.

Vysvětlím.

Morálka v Boji o moc je pokřivená jako svastika. Jste v ní zvyklí na podrazy v nejbližší rodině i na fakt, že jsou vlastně všichni děsně odporní a reálně není komu přát. Jenomže třetí řada dokáže hned několikrát přehodit výhybku z černohumorné, scénáristicky vyladěné konverzačky, do absolutně vážného, za srdíčko chytajícího dramatu. A nemusíte na to čekat až na konec (oprava – na VÝTEČNÝ konec).

Například ta scéna s dopisem od Siobhan o Kendallovi, po které se Ken odchází schovat do zákulisí televizní show, je totální mistrovská práce s divákem.

Občas někde čtu pojem ‚quality TV‘.

Kvalitnější seriál než Boj o moc aktuálně neběží.



1. Mare z Easttownu: minisérie

V kostce: V absolutním zapadákově někdo zabije mladou holku. Životem prozkoušená detektivka Mare tak čelí záhadě v uzavřené komunitě, i tlaku okolí.

Dodneška si pamatuju, jaká byla první řada True Detective. Teda: popravdě si z ní už dost věcí nepamatuju a vlastně ani nevím, kdo to tenkrát nakonec udělal. Pamatuju si ale, jak se mezi díly spřádaly teorie – na diskusních fórech, mezi rodinnými příslušníky, ve specializovaných článcích na webech o seriálech. A jak to bylo boží.

Letos jsem si tyhle pocity strašně rád zopakoval. A zase u toho bylo HBO.

Bradovi Inglesbymu s Craigem Zobelem se podařil touchdown. Velmi pozvolna a velmi poctivě budují zábavnou síť vedlejších postav, jejichž motivace by to s trochou vůle mohly dotáhnout na vraždu. S Kate Winslet (bez makeupu, zato s mamutí dávkou přirozenýho herectví) to tak prožíváte taky. Bezmoc. Podezřívání i těch nejbližších. Šedivou atmosféru, v níž se může udát cokoliv.

Mare z Easttownu je vlastně nenápadná detektivka.

Na rozdíl od True Detective nešokuje žádnými bizarními vraždami, ani nepoužívá lokace jako klíčovou součást příběhu. Je prostě tak skvěle napsaná, že se prostě nešlo netěšit na další epizodu. A dopředu hádat, kdo by za tím vším mohl stát.



Co se nevešlo:

  • Vůbec bych netušil, že restartovaný Dexter bude až tak dobrý. Nebýt hned několika divných scénáristických berliček, které sem tam trochu bijí do očí, neváhal bych ho nacpat výš. Tu atmosféru si totiž užívám mocně.
  • Už výše jsem zmínil, jak skvěle vypadá 1883, prequel Yellowstone. V době psaní článku jsou ale venku jenom dvě epizody, a to je na zodpovědný doporučení přece jen trochu málo.
  • Pět epizod ze šesti mě mocně bavil britský Vigil. Nemít tak pitomou konspirační zápletku, byl by tady nahoře. Už proto, že atmosféra z moderní ponorky je něco, na co se nekouká každou chvíli.
  • Byl by to hřích od autora mého oblíbeného Roky a roky byla výtečná série. Tam, kde ale ostatní plakali dojetím, jsem byl nějak stoicky ledový. Jak říká Fanánek v Baladě: „Vono je to nedojalo.“
  • Tak jako loni, i letos jsem si užíval dokumentární krimi projekty od Netflixu. Fakt. Kdybych měl říct, čeho si na platformě nejvíc cením, byly by to určitě ty. Night Stalker: Hon na sériového vraha z nich byl pak v roce 2021 nejlepší.
  • Moc mě překvapila druhá řada sitcomu Ted Lasso. První jsem si loni do žebříčku dal, druhá mi přišla přece jen o kapičku slabší. Tou lehkou změnou vyznění z humoru do lehké nostalgie mě ale vlastně velmi bavil. A vánoční díl byl absolutně bez vady.
  • Byla by škoda nezmínit Bosche, který letos udělal divákům prozatimní adieu. Ačkoliv vycházel ze slabší Connellyho předlohy, ta atmosféra byla stále jako zvon. Na sequel se upřímně těším.
  • Ochránce od České televize je nejlepší tuzemský seriál od Případů 1. oddělení.

Tolik nejlepší seriály 2021 za mě.

A jedna otázka je jako vždycky nasnadě. Co za vás?


Přečtěte si také:

Minulé žebříčky nejlepších seriálů roku na Vnímat Krásu:

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..