Kdysi jsem vyčetl, že průměrná doba setrvání pracovníka v jedné reklamní agentuře je něco málo přes dva roky. Nejspíš to byl americký výzkum, a nechtějte po mě zdroje, na ten článek jsem však po přečtení mnohokrát myslel. A letos ještě o něco víc. V Socialsharks jsem totiž dorazil desátý rok. Celou jednu dekádu.
Do Socialsharks mě přijal Petr Andrýsek hned po vysoké a já nikdy nedělal jinde. V začátcích jsme se tísnili v podkrovním bytě a v desetičlenném týmu se snažili táhnout agenturu, která si právě prošla významnou personální obměnou. Drbali jsme si hlavy, jak to zařídit, aby nás firmy zvaly do tendrů s velkými kluky, a přemlouvali marketingové manažery, že dává smysl dát zlatku či dvě do marketingu na jakémsi pofidérním facebooku.
O deset let později přemýšlím nad slovy v prostorné kanceláři v pražských Holešovicích, a až tohle dopíšu, čeká na mě několik tendrů a kolegy iks kampaní pro největší hráče na trhu.
Dokázali jsme to.
Dekáda dělání si věcí po našem
Vyhodnocovat desetileté výročí v jedné reklamní agentuře mohu jen z pozice kreativce, idea makera, později kreativního ředitele. S dalšími perspektivami nemohu sloužit. Už ani nevím, jaké to je, mailovat si denně s klienty, nikdy jsem netvořil grafiku, z excelových tabulek se mi na rukou tvoří lišej. Svoji komfortní zónu jsem si vybudoval v obsahu. Nejprve v content plánech, pak v celých kreativních strategiích.
Jsem asi tak trochu samouk.
Jistě, za těch deset let jsem se potkal s řadou lidí, kteří mě inspirovali a posunuli vpřed. Ale nikdy jsem nad sebou neměl zkušenějšího kreativce odjinud, z něhož bych tyl zkušenosti, návyky i moresy. Tím, že jsem nikdy nepracoval jinde, kupříkladu ve velké síťovce, jsem vlastně nikdy nehrál onu pomyslnou čtvrtou brázdu za Spartu. Prostě jsme se do té extraligy probojovali z divize.
Způsob, kterým v Socialsharks se svou skvělou kolegyní Lenkou přistupujeme ke kreativě, je tak ryze náš. Naše prezentace poznáte. Děláme je tak, jak jsme za ty roky zjistili, že fungují. A chápu, že ten střet s naším způsobem práce, musí mít pro nováčky odjinud tvrdou kůrku.
Obavám ostatních navzdory
Když se před někým zmíním, že už tolik a tolik roků dělám reklamy, slýchávám pochybovačné prognózy o tom, že vyschnu. Že to nejde dělat donekonečna: vymýšlet si slogany a kutat hotovou kombinatoriku nápadů na promoci čokolád. Že mě to jednou dožene.
Každý jsme ale jeden unikátní balíček.
Když si můžu vymýšlet, jsem spokojený. A je v podstatě jedno, jestli do sebe zaklapne dobrý slogan k vycizelovanému vizuálu, nebo se mi podaří překlenout nějakou obzvlášť náročnou kapitolu v knize. Zda člověk vyschne na troud a následně uhoří, to zatím nemůžu soudit. Či, jestli mu náhodou v digitálním prostředí, jemuž vládne dynamické mládí, neujede vlak. Pokud se tak stane, hlavně mi to někdo včas řekněte. Prosím prosím.
Recept na ‚deset let na jednom místě‘ nemám. Koneckonců, třeba je Socialsharks prostě jen kouzelná adresa. Ale i tak ze své pozice přidám k dobru několik lakonických rad, o nichž si myslím, že mi k té dosažené desítce přeci jenom pomohly.
1) Být splachovací
Protože ne vždycky to vyjde. Občas je váš nápad sice dobrý, ale za hranou. Jindy může být výtečný, ale třeba se nestřetne s dostatečným souzněním. A nastanou i chvíle, kdy jste o jeho genialitě přesvědčeni jen a pouze vy.
Kreativa v reklamě je tvůrčí proces a k jako takovému je jednoduché přilnout. Je proto na místě navléct si proti podobnému přilnutí kevlarovou vestu. Když budete tesknit po každém sloganu, který musíte na základě libovůle klienta upravit, záhy se z toho zblázníte. Je dobré umět za něj před klientem bojovat. Je ale úplně stejně důležité, dokázat se včas spláchnout. Ustoupit a polknout.
Koneckonců, děláte jen reklamy. Reklamy! Nepíšete vlastní sbírku poezie, jíž vám chce jakýsi cenzor nemilosrdně proškrtat. Tuším, že to byl Tomáš Mrkvička, kdo jednou kdesi řekl, že copywriteři jsou průmysloví básníci. Lepší analogii jsem od té doby snad neslyšel.
Spláchněte ego, spláchněte smutnění.
C’est la vie.
2) Budovat si svou značku
Když jsem začal dělat v reklamce, pustil jsem se paralelně do blogování. Postoval jsem tipy na copywriting, na efektivní plnění content plánů a tak povšechně. Zpětně uznávám, jak troufalé to bylo. Jako oborový kandrdas jsem o mnoha věcech věděl tužku.
Na každé zboží se ale najde kupec. Mé rané články sice lidi z marketingu brali s rezervou, zalíbení ale našly u studentů marketingu. Nikdy jsem neodmítnul možnost, střihnout si třeba i velmi narychlo sloupek do Marketing & Media či jiných časopisů. Komentoval jsem věci na LinkedInu. A hlavně: levloval jsem při tom.
Budovat v reklamce kromě cizích značek i tu svoji, je za mě ta nejopomíjenější věc vůbec.
Chápu, že je těžké začít. Vnitřní ostych vám možná zabrání prát se za své první upachtěné pokusy. Makáč s dobrou osobní značkou ale bude v oboru vždycky cennější, než ten bez ní. Dejte na mě.
3) Nemít práci jako svého koníčka
Nebudu lakovat realitu na růžovo, někdy kolem sedmého roku v reklamce jsem procházel krizí motivace. Vyhoření? Snad. Spíš se ale nenadále navršily zadání, které mě dvakrát nebraly, a já se cítil uvězněný v reklamkovém bludišti, z něhož jsem nebyl s to najít správnou cestu ven.
Lékem se pro mě paradoxně stala kreativita.
Pustil jsem se do knížky, napsal a vydal Druhý Dech, a dovolil si v románu i trochu oglosovat obor jako takový. Do té doby byla práce vlastně jediným ventilem mé kreativity. A když jsem se dlouhodobě potýkal s rutinnější prací, dusil mě kreativní deficit.
Pro mě to je psaní, pro vás to může být cokoliv jiného. Je skvělé, když svoje zaměstnání máte rádi. I já ho mám rád. Považuji ale za zdravé nemít ho rád až příliš. Jakoukoliv trhlinu v ráji pak můžete brát velmi osobně.
4) Nedělat jen to, co je vám příjemné
Tohle je strašně důležité.
Každý máme nějakou bublinku, v níž se nám jednodušeji plachtí. Já jsem třeba přes dvacet let hrál hokej, a tak mi kampaně pro partnerství Škoda Auto a IIHF jdou docela slušně od ruky. Když člověk v reklamce nabude nějaké rozhodovací pozice, tenduje k pohodlnému přerozdělování. Sám si prostě uzme hlavně to, co je mu od nátury komfortní.
Jsem však přesvědčený, že to vždycky byly protiúkoly, které mě v kariéře nejvíc posunuly. Reklamy na nádobí, na odličovací vody, kloubní preparáty; zkrátka na věci, v nichž jsem coby autor nespadal tak úplně do kýžené cílové skupiny.
Říká se, že kolik řečí znáš, tolikrát si člověkem. Dle mého se dané rčení nemusí vztahovat jen na jazyky cizí, nýbrž i na řeči cílových skupin. Díky kontrazadáním rostete jako kreativci. A navíc: ta zadání, jež jsou vám od přírody po srsti, jsou potom o to sladší. Nepřejí se vám.
5) Být svůj
Jsem introvert, který pracuje v agentuře. Už deset let. Nebudu zastírat, že jsem se setkání těchto dvou světů – tedy introverze a reklamky – kdysi před nástupem do Socialsharks nebál. Bál. Agentura je na první dobrou semeništěm extroverze. A jako introvertní osoba jsem měl dozajista těžší výchozí pozici, než kdybych byl – jak se říká – třídní bavič.
Na druhou stranu: kreativní obory byly vždycky plné individualit. A ve výsledku je beztak nejdůležitější odvést dobrou práci a nebýt přitom zmrd. A je lautr fuk, jestli přitom mlčíte se sluchátky v uších nebo vám jede pusa.
Nikoho nenapodobujte.
To, že jsou takoví ti týpci v kšiltovce, airmaxech a brýlích bez dioptrií na sítích nejvíc vidět, neznamená, že je takový celý obor. Buďte sami sebou. Když se budete v práci cítit dobře, přirozeně, a nebudete věnovat energii přetvářce, pošetříte síly na to důležité. Na vaše pracovní výkony. A roky.
Tak na dalších deset let v reklamce. 🥂
A díky, že můžu.