Z kraje roku jsem se zařekl, že bych chtěl víc číst. Jako cíl jsem si vytyčil pětadvacet knížek a teď, na konci prosince, jsem jich přečtených napočítal celých třiačtyřicet.
‚Taky bych chtěl mít tolik času‘ – úplně slyším ty zvony ve vašich hlavách.
O času to ale není. V dubnu se nám narodil junior a času na lenošení s knížkou je paradoxně mnohem méně než předtím. Spíš jsem se naučil využívat ty chvíle volného času intenzivněji – méně multitaskovat, úzce se zaměřit na příběh, který mám zrovna rozečtený. Nezanedbatelnou část těch 43 knížek jsem navíc poslouchal. Koupil jsem si v březnu paušál na Audiolibrixu a každý měsíc minimálně jednu audioknížku přelouskal cestou do práce a zpět.
Tipy na knížky jsem si upíchnul na svůj Instagram. Baví mě to.
Možná i proto, že valná většina knižních recenzentů (a vlastně i čtenářů) v Čechách jsou ženy, a mě to baví tím vzácnějším mužským pohledem trochu čeřit. Jde tak vlastně i o naprostý genderový opak herních recenzí, u nichž jsem strávil sedmnáct let života.
Svůj čtenářský rok tak zakončuji takto:
Vybírám ty nejlepší knihy 2021, u nichž jsem stránky převracel jako divý.
5) Michael Robotham: Hodná a zlobivá holka
Vydavatel: MOBA
V kostce: Někdo zabije mladou talentovanou krasobruslařku a psycholog Cyrus Haven se snaží odhalit motiv. Kromě toho řeší svou pokřivenou minulost a pacientku Evie, která mu tak trochu připomíná jeho samotného.
Australan Michael Robotham mě na českém trhu míjel docela dlouho. Jeho novou sérii s psychologem Cyrusem Havenem ale na Twitteru doporučoval Stephen King a MOBA si s vydáním prvního dílu sympaticky chvátla. Hodná a zlobivá holka je přesně ten klasický styl, který mezi detektivkami vždycky rád najdu. Jeden případ, žádné sériové mordy, vztahy mezi postavami, rozplétání motivů a regulérní napětí bez berliček.
Hodná a zlobivá holka je knížka napsaná mistrovsky. Moc pěkně propojuje ústřední případ s příběhem Evie, holky z dětského domova, kterou si Cyrus oblíbí. Už během čtení jsem si říkal, jak si Robotham umně připravuje půdu na dobře fungující sérii. Staniž se. Druhý díl Když byla hodná je podle Goodreads (4,2/5) ještě lepší než jednička a MOBA ho pošle ven v českém překladu už na konci jara. Těším se moc.
4) Riley Sager: Poslední, kdo zůstal
Vydavatel: Vendeta
V kostce: Maggie Holtová bydlela jako pětiletá s rodiči ve strašidelném domě. Tedy aspoň takto to popsal její táta v románu na motivy -prý- skutečné události. Po tátově smrti dům sama zdědí. A pátrá, zda v něm před lety skutečně strašilo nebo zda si to táta celé vymyslel.
Tohle bylo pro mě jedno z největších letošních překvapení. Rileyho Sagera jsem v knihkupectví dosud míjel (a sorry, do jisté míry za to mohou obálky i české překlady názvů jeho knížek) a Poslední, kdo zůstal jsem si tak v podstatě pořídil jako typickou ‚knížku ve slevě‘.
Jenomže tenhle thriller je nejenže skvělá šponovačka s několika dobrými zvraty, ale zároveň i hororový příběh s fajn postavami, který je postaven na klasických pilířích, a navíc velmi uspokojivě skončí. Moc se mi líbilo, jak si tu Riley Sager vezme klasickou zápletku (návrat do strašidelného domu po letech) a sám si jí skeptickou hlavní hrdinkou podkopává. A to samotné nevědomí, zda ve vile skutečně ‚něco je‘ nebo zda má celá historka nějaký vysvětlitelný výklad, je něco, co se Sagerovi v téhle knížce sakra daří. Lepší thriller jsem letos prostě nečetl.
3) John Langan: Rybář
Vydavatel: Fobos
V kostce: Abe a Dan nemají nejlepší rok. Jednomu sebere manželku rakovina, druhý jako jediný vyvázne ze smrtelné nehody, při níž zahyne nejen jeho žena, ale i malé miminko. Jako terapii začnou společně rybařit. Na rybníce Dutchman’s Creek to ale možná není nejlepší nápad.
České vydání Rybáře pro mě bylo strašně příjemným překvapením. Tahle zamyšlená lovecraftovská ponurost je totiž náladovka jako zvon a – na rozdíl od řady jiných knížek – bych si ji netroufnul doporučovat plošně. Langan mě ale nadchnul. Dokonce tak, že jsem po přečtení sednul k editoru a plný dojmů vyťukal doporučovací recenzi. Koho zajímá víc, v tom článku všechno je. Já spíš po půl roce dodám, že Rybář je jednou z těch vzácných knížek, která ve mně po přečtení zůstala, aby dozrála.
Nikoli snad kvůli děsu samotnému (i když ta mokrá mrtvola terorizující vesnici byla labužnicky creepy), ale kvůli tomu hmatatelně vylíčenému smutku hlavních postav Abeho a Dana. Rybář vás v těchto emocích namočí až po hlavu. A když ke konci rozjede velkolepé finále plné čiré fantazie, dojde vám, že jste si sice v knihkupectví koupili horor, a přitom jste si přečetli vrstevnatý román o samotě.
2) Erica Katz: Pánský klub
Vydavatel: Vendeta
V kostce: Alex vystuduje práva a stane se praktikantkou v té nejlepší právnické firmě v Americe. Coby ambiciózní slečna se drží těch největších firemních žraloků a postupem času jí začne práce přerůstat přes hlavu. A čtenář je u toho.
Pánský klub je ta nejlepší (not-so) feel good knížka, se kterou jsem letos měl tu čest. Dokonale kombinuje dvě věci. Zkušenosti autorky s maskulinním světem práva a nerovnou bitvu kariéry s osobním životem jak z Ďábel nosí Pradu.
To Alexino stoupání firemní hierarchií, jak jí v duchu napovídáte, aby už běžela z práce domů a nešla namísto toho popít s kolegy, jak během dovolené visí nonstop na e-mailu a jak poprvé ochutná tak snadno dostupný kokeš – to všechno je tak dokonale strhující, že to prostě prožijete s ní. V úvodu jsem se trochu bál, aby Pánský klub nebyla až příliš okatá bible pro feministky. Není tomu tak. Pánský klub je jako to nejlepší ze seriálu Suits. Studuje úspěšné i ty méně úspěšné kariéristy a famózně zachycuje kult práce a tenčící se čůrek osobního života.
1) Ann Patchett: Holandská vila
Vydavatel: Argo
V kostce: Danny a Maeve vyrůstají s rodiči v krásné holandské vile. Mámin odchod a otcova smrt jim ale ze dne na den změní život. Knížka mapuje celou jejich životní cestu od této chvíle, až po okamžiky vzdálené desítky let.
Jak jsem si všechny výše zmíněné knížky během čtení užíval, Holandská vila ve mně přímo žila. Patchettová geniálně vypráví příběh Dannyho, kterému se s jeho sestrou Maeve obrátil v dětství život naruby. Maminka od nich odešla, táta si nabrnknul panovačnou macechu a po jeho nenadálé smrti se musí oba sourozenci odpoklonkovat z holandské vily, krásného sídla, které otci patřilo.
Knížka tak krásně vystihuje křehkost života, vztahů, maličkostí i rozhodnutí, až je problém se od ní odtrhnout. Nejde o žádný napínák s milionem zvratů. Je ale tak dobře napsaná, až máte pocit, že v ní skutečně můžete nahmatat podstatu obyčejnosti života. Mapuje desítky let, hořkne, sládne, zanechá ve vaší paměti stopu, kterou budete v knihovně oprašovat děsně rádi. Alespoň já teda určitě.
To jsou nejlepší knihy 2021
Z těch dvaačtyřiceti knížek byla drtivá většina z žánru thrillerů, hororů a detektivek. Výtečné kousky letos vydávalo hlavně kombo Vendeta-Fobos, přičemž Fobos je obzvlášť nakladatelstvím, které mi dělá radost. Mezi spotřebními horory od Darcy Coatesové totiž sem tam vykouknou pecky typu Rybáře (Bram Stoker Award v roce 2016), skvělých Elementálů z osmdesátek nebo poctivých Ztracených od Anny Frankové (včetně té původní čarokrásné obálky).
V březnu Fobos navíc poprvé vydává Paula Tremblaye, autora, po kterém v češtině prahnu už léta. To, kdybyste čistě náhodou chtěli vědět, čím mi udělat radost.
Co v roce 2021 nejvíc sedlo vám?
23. 12. 2021 -
No, tak jsme se moc neshodli.:-)
Za mě tam určitě chybí 15 roku lásky od Patrika Hartla. Za mě nejlepší knížka, kterou jsem letos četl a spousta lidí v mém okolí mi to jen potvrzuje.:-)
27. 12. 2021 -
No vidíte, to jde žánrem úplně mimo mě.
Ale nečetl jsem, třeba by mě to smetlo. 😊