Znáte to. Když se vám nějaká knížka líbí, řeknete si: tu si za pár let ještě jednou přečtu.
Mám to tak třeba s těmi ‚tlustými horory‘ od Kinga.
Román Rybář od Johna Langana mě minulý týden absolutně nadchnul. Je děsivý, skvěle napsaný, excelentně čtivý. Tak dobrý, že jsem se o něm rozhodl napsat tenhle článek. Je ale zároveň i neortodoxně zlý, nepříjemný, smutný a, navzdory střízlivé délce, i notně těžký. Abyste ho docenili, je třeba mít náladu. Náladu se porochnit v lidském neštěstí i v nekompromisní lovecraftovské poetice nadpřirozeného tajemna.
Ostatně nejlíp vystihuje Rybáře Rybář sám.
Hned na třetí stránce totiž hlavní hrdina Abraham dokonale prozradí, jaké jeho vyprávění bude.
„Některé věci v sobě mají takové zlo, že se k nim stačí přiblížit, aby vás to ušpinilo, aby to ve vaší duši zanechalo skvrnu špatnosti podobnou holině v lese. Myslíte si, že vyprávění může takovou špatnost odstranit? Dá se v něco takového vůbec doufat? Možná to platí pro malé křivdy, drobné nezdary, které člověk na párty přetaví na veselé historky. Ale pochybuju, že v případě tohoto, co se stalo v Dutchman’s Creeku, je taková proměna v záloze. Možný je pouze přenos.“
John Langan | Rybář | Překlad: Petr Kotrle
Když se na Rybářovu třetí stránku dostanete, ještě nic netušíte. A tenhle odstavec nemusíte brát úplně vážně, poněvadž to stejně dobře mohou být třesky plesky dychtivého autora.
Ale nejsou.
Rybář je jeden z nejlepších hororů, který jsem (minimálně za posledních pár let) četl. A v několika blocích se vás pokusím donutit, abyste popadli baťovských 299,- a doplnili si s ním knihovničku.
Muži bez žen
Abraham je smutný chlap. Jeho mladá žena zemře na rakovinu dřív, než spolu stihnou založit rodinu. Lítost dokáže zkrotit až novým koníčkem. Rybařením. Nakoupí si náčiní a začne chodit na ryby. A po pár měsících se z něj stane docela slušný fisherman. Jeho kolega z práce Dan je na tom dokonce ještě hůř. Jednou ráno vyjede vozem se svou manželkou a malými dvojčátky a jako jediný přežije smrtelnou srážku s kamionem. Tito dva ‚muži bez žen‘, jak je ostatně pojmenovaná první část knížky, začnou na ryby jezdit spolu. Dva smutní, životem prozkoušení, rybáři.
Úzkost obou hrdinů, ta hmatatelná – Abrahamova – i ta nevyzpytatelně tajemná – Danova – je první z tíh Rybáře. Langan totiž nenechává hrdiny dojemně vzpomínat u piva. Nechává je společně mlčet. A o to jsou ta vzácná slova na řádcích objemnější.
Tenhle úvod je ale vlastně jen předmluvou ke skutečnému literárnímu ‚masu‘.
Hospodský Howard začne totiž oběma mužům vyprávět příběh z devatenáctého století, který se váže k jezeru Dutchman’s Creek, kam Abe s Danem vyrazí rybařit. Knížka plnohodnotně přepne směrem k folklórnímu hororu, který se natuty bude líbit Lovecraftistům nebo třeba i těm, co si před pár lety užili horor Čarodějnice.
Nechci vyzrazovat víc.
Snad jen, že se v kratší, třetí, poslední části, příběh opět vrátí k Abeovi s Danem, a obě půlky protne. Tu současnou, přesmutnělou, s tou starou, děsivou. A protne to celé velice uspokojivě.
Někde mezi hororem a uměním
John Langan píše květnatě, překrásně umí vylíčit nehostinnou přírodu, hraje si s jazykem o dost víc, než nakolik jste zvyklí z běžných knižních hororů s příměsí fantastiky. V epilogu o tom ostatně sám trefně píše. Pro žánrové nakladatele byl jeho román moc literární, pro ty literární moc žánrový.
Rybáře nejde tak jednoduše ‚zgustnout‘ jako třeba instantní romány od Darcy Coates. Je potřeba plná pozornost na pochytání veškerých detailů. Žádné rychločtení. Na druhou stranu Langan kolem děsu nijak básnicky netančí, a zvlášť v prostřední pasáži dávkuje hororové výjevy v podstatě bez přestávky. A příjemně mi u toho nebylo.
Svou formou je tenhle román jako stvořený pro nějakou atmosférickou audioverzi. I proto, že jde v podstatě o jedno dlouhé hospodské vyprávění a třeba takový Vasil Fridrich by atmosféru strachu nakopnul ještě jadrněji.
Sehnat Rybáře v audioverzi bohužel nejde. Respektive v češtině ne.
Rybář vznikal dlouhých třináct let. S pauzami se John Langan k příběhu vracel a tunil ho ve volném čase k obrazu svému. Jako profesor na univerzitě učí kreativní psaní a za život napsal opravdu tučnou hromadu lovecraftovských hororů. Na Rybáři je ostatně sympaticky znát, že se za své vzory rozhodně neschovává. Postava vypravěče Howarda vcelku okatě mrká na Howarda P. Lovecrafta a samotná první věta románu „Neříkejte mi Abraham.“ zřetelně odkazuje na „Říkejte mi Izmael“ z Bílé Velryby.
Melville i Lovecraft z knížky přímo čpí.
Ale tak hezky, s úctou, nikoliv jako ikstý klon vycucaný z konečků prstů.
Za Rybáře dostal Langan v roce 2016 Bram Stoker Award. Ten předává Asociace spisovatelů hororů a historicky ho vyhrál třeba Stephen King za Misery nebo Neil Gaiman za Americké Bohy. Kdyby vám tak nestačilo doporučení mé, jim můžete věřit.
Doopravdy mi bylo ctí.
Verdikt:
Pocitově těžká, nepříjemně zlá, nesmírně intenzivní hororová laskomina.
Langan s Rybářem boduje jak v rovině prachobyčejného lidského neštěstí, tak ve folklórní poetice lovecraftovského hororu. A já si po čase liboval v románu, který sice uctívá své vzory, ale zároveň se nebojí originálně měnit lokace a exaktně ukazovat děs. Přečtěte si to. Zaháčkuje si vás jako udice.
★★★★★