Sociální sítě jsou neposedové. Není snad týdne, ve kterém bychom si mohli odpočinout od nových funkcí, formátů, možností či jmen. Není to tak dávno, co byl Instagram krásným nekomerčním hřištěm, kde než jste přidali fotku, prošla si kolečkem Photoshop-Snapseed-Instagram a teprve potom šla s pixely na trh.
A CO dnes?
Dnes si na záchodě projíždíte začouzený Stories od kámošů, co jsou zrovna na kalbě a vypustí ven video, kdy se ve zhasnutý místnosti řehtají nad hlasitým technem. Nebo, že jedou úplně obyčejně do práce a cestou si koupili úplně obyčejný kafe. Sebeprezentace je v krizi. A není o ní tento blog. Je totiž o značkách a o tom, jak se v tomhle prostředí projevují ony.
Když jsem se před pár lety učil marketing na sociálních sítích, existovala taková malá milá obsahová rutina. Je březen, tak bys měl dělat jarní příspěvky. Něco o jarním úklidu. Produkt vyfocenej na zelený trávě. Konečně můžeš jít ven v tričku. Juchů. Reklamní aukce vypadala jako soubor stejných sdělení, jen jednou ležela u rozkvetlýho krokusu vodka, jindy leštěnka na auta.
A zatímco sociální sítě udělaly od té doby obrovský krok dopředu směrem k hravosti, na některé značky jako kdyby sáhla princezna Elsa. A jediné, co mnohdy pokročilo, je kvalita materiálu. Firmy investovaly do foťáků, aťasů, lepších grafiků a vůbec. Přesto na mě tuhle v zimě furt vyskakovala reklama na minerální vodu, na kterou venku sněží. Tu kvalitní kameru tam sice postavil někdo se smyslem pro kompozici a chápu, že videa teď letí. Ale CO SAKRA MINERÁLKA DĚLÁ VENKU NA SNĚHU? WTDSLDIDSL?
TAK Víš co – udělej blogerskou fotku!
Jestli jsem ale v dnešní době v oboru na něco alergickej je to tzv. syndrom blogerské fotky. Pojďme vyfotit sýrový křupky tak jako blogerky. Trochu jich vysypeme na bílej stůl, srovnáme vedle nich věci z dámský kabely, přidáme slamák, hipsterskej foťák a voila. Vypadá to hezky a holky, co to dělaj na Instagramu, mají tolik sledujících, že by je mohly rozdávat.
Výsledek je pohledná věc jako z nějakýho žurnálu. Bude mít hodně lajků, protože je to fešný. Co jí ale chybí je ksicht. A malá podstatná věcička jménem ad recall lift, kterej v hromadě obdobnejch fotek kluků, holek a značek, co svorně prahnou po tvorbě „blogerský fotky“ pláče někde v koutě.
Poslední půlrok dávám do všech svých prezentací slajd, že správný obsah na sociální síti by měl být tak trochu jako časopis. Měl by být svůj, vyprávět kompaktní příběh (leč s řadou rubrik), překvapovat, mít jasného čtenáře a především by měl být snadno rozeznatelný na stále zvětšujícím se trhu. Není to lehké a nejde to hned. I proto jsem ale zvlášť pyšný na komunikaci Kinder Bueno, kterou teprv rozjíždíme a od které si slibuju.
Zveřejnil(a) Kinder Bueno dne 10. březen 2017
V našem odměňovacím konceptu je totiž gamifikace, vtip, jednoznačné míření na ženy i propojovací prvek ve formě bueno achievementů. A ačkoliv furt ladíme mouchy a víme o hromadě věcí, který chceme dříve či později vylepšit či posunout, jdeme společně s naším báječným klientem vstříc stránce, která nejenže baví, ale hlavně má svou tvář.
Budoucností obsahu značek na sociálních sítích bude totiž snadná rozeznatelnost, tón i názor. A vědomí, že tlačítko „to se mi líbí“ u stránky je vlastně takové malé magazínové předplatné. Vystoupit ze své komfortní zóny, a zkusit nastavit reklamu, která je trochu jiná než ostatní, po tom je nejen na českém trhu hlad. Na Buenu si konzumentů naší reklamy vážíme. Jsou totiž totálně speciální a za zhlédnutí reklamy se jim dokonce odemkne achievement!
Vypadá to, že jsi cílovka téhle reklamy. A za to máš dovoleno se odměnit.
Co říkáš na Bueno? 😈 🍫Zveřejnil(a) Kinder Bueno dne 10. březen 2017
Tenhle článek by vlastně neměl být samolibej plivanec. Vím o řadě českých Facebook stránek, který mají koule a je mi úplně jedno, která agentura je dělá a jací psavsi na nich vysušili brk. Spíš jen doufám, že stejně jako jsou rychlý sociální sítě, budeme svižní i my. A že stránky značek už nadále nebudou jen „1001 fotek produktu s něčím“, ale suverénními blogy, který nepotřebujou ambasadory k tomu, aby vůbec někoho zajímaly.
Nejlepším influencerem je totiž vždycky produkt sám.
A na to by se nemělo zapomínat.