Je lehký mít práci social media kreativce rád a je stejně lehký ji brzo začít nenávidět. Představte si totiž situaci, kdy nastoupíte do agentury jako elév a nemáte tu kliku, že vás vede člověk, co má jednu ruku pevnou a druhou ukazuje směr. Svěřej vám prvního klienta. Třeba jogurt pro děti s křupinkama. A vy začnete zběsile ten jogurt s křupinkama fotit kdekoliv. Nejdřív na stole s pastelkama. Pak na talíři s hruškou a rajčetem jakože zdravá svačinka. Pak vám začnou docházet logický místa a začnete jogurt s křupinkama fotit venku. Na trávě. Na hřišti. Před základní školou, z čehož si div nezaděláte na problém, páč dospělej člověk se zrcadlovkou…
-
-
O syndromu blogerské fotky
Sociální sítě jsou neposedové. Není snad týdne, ve kterém bychom si mohli odpočinout od nových funkcí, formátů, možností či jmen. Není to tak dávno, co byl Instagram krásným nekomerčním hřištěm, kde než jste přidali fotku, prošla si kolečkem Photoshop-Snapseed-Instagram a teprve potom šla s pixely na trh. A CO dnes? Dnes si na záchodě projíždíte začouzený Stories od kámošů, co jsou zrovna na kalbě a vypustí ven video, kdy se ve zhasnutý místnosti řehtají nad hlasitým technem. Nebo, že jedou úplně obyčejně do práce a cestou si koupili úplně obyčejný kafe. Sebeprezentace je v krizi. A není o ní tento blog. Je totiž o značkách a o tom, jak se v…
