Politika,  Sociální sítě

Zavařený foodblog Tomia Okamury

Politika je můj koníček. Sociální sítě můj obor.

Pozorovat aktivity předních politiků na sociálních sítích je už proto několik let taková moje malá upřímná guilty pleasure. S chutí je sleduju jako brouky v teráriu.

Je mi jedno z jakého jsou kmene, jakou mají čeleď nebo kterou třídu oslovují. Je mi vlastně jedno jaký mají světonázor. Strašně mě ale baví sledovat, jak se snaží prodat svůj vlastní produkt v období naprostého přesycení obsahem.


Nevykrádat se (a bavit)

Vybavte si všechny možné stránky a profily na sociálních sítích, které máte rádi. Nejspíš jsou různého ražení. Na jedné straně to může být Ikea, na druhé Gastromapa Lukáše Hejlíka. Ať už jde o cokoli, spojovacím kytem těch stránek je dlouhodobost, konzistence a přítomnost konceptu.

Ta stránka se vám zalíbila kvůli něčemu. A tak od ní logicky chcete more-of-the-same.

Když teď vlezu na českou Ikeu, těším se, že tam najdu reakci na něco aktuálního v trefné parafrázi na montovaný stolek do ložnice. Když kliknu na Hejlíka, doufám, že mi poradí, kam si výhledově zajít na oběd.

Easy-peasy pro vás. Pekelná řehole pro tvůrce obsahu.

Utáhnout to. Nevykrádat se. Furt bavit. A zároveň si jít za tím svým. V případě politiků za přízní občanů a nejlépe i za vítězstvím ve volbách.

Aby byl politik úspěšný, měl by být na sociální síti konzistentní a zábavný najednou. V Čechách máme majoritu spíš těch konzistentních. Ti, co splňují obojí, spočítáte na prstech jedné ruky. Kalousek na Twitteru. Klaus ml. na Facebooku. Babiš. S přimhouřeným okem i Bartoš. A taky Tomio Okamura.

Teda až na tu jeho aktuální foodbloggerskou epizodu.


Ze života brouka🦗🦗

Na rovinu. Tomio Okamura spravuje svou stránku dlouhodobě dobře. Svou dikci, takový ten šprťácky aktivní tón “pojďme něco honem dělat, včera bylo pozdě” umí svým příznivcům dobře prodat v tonalitě příspěvků.

Na první pohled vypadají děsně zapáleně.

Jsou dlouhé, nemají vesměs emotikony, vypadají na první dobrou dost podobně jako hoaxy, které se na sociálních sítích často sdílí. Cítím z nich takovéto “dočtěte to až do konce, je to smrtelně důležité“. A to je něco, co jeho voličům imponuje.

Ilustrační obrázky jsou většinou jednoduché a na komoru. Když je to status o důchodech, pogooglí Okamura fotku obzvlášť zchátralých gerontů. Povídání o České televizi doprovodí razítko CENZURA. A třeba pro problematiku migrace používá tu samou ilustrační fotku už několik let.

Chápu. Je dobrá.



Okamura taky moc neodbočuje ze zajetých kolejí. Ta názorová rovina mu na Facebooku jde. Má ji naučenou a ozkoušenou.

Jenomže dlouhodobě kulhá v té osobní.

Osobní rovina profilu Tomia Okamury se ještě minulý týden dělila na dvě části. Tou první byly fotky ze zákulisí pořadů Jaromíra Soukupa. Tou druhou bylo fitko.

Z pohledu přínosu pro jeho “social media power” mu ale v těch osobních statusech zoufale chybívá obsah. Jen si rozklikněte jakoukoli jeho fitkovou. V textu u obrázku najdete osmdesát mutací věty “A den jsem zakončil ve fitku, jak se máte vy?”

Uměle. Bez nápadu. Nesedí mu to do feedu. V podobě, která prostě nikoho nezajímá, protože neříká nic.

Not a single soul.



Být blíž obyčejným Čechům

Jenomže kvůli tomu, že se stránce Tomia Okamury ta osobní rovina moc nedaří, existuje rázem cílovka, kterou svým jinak silným Facebookovým profilem nedokáže zajmout.

Voliči, které moc nezajímá politika, ale volí ze sympatií k lídrovi. Nepochybuju, že je takových lidí habakuk. Lidí, co volí někoho, kdo je “stejný jako já”. Fešák. Dobrej člověk. Kluk, co obědvá to samý, co já včera.

A tak asi vzniknul Tomio Okamura foodblogger.

Jeho fotky s jídlem z posledních tří týdnů už svorně “vyalbumoval” Michael Skřivan a já mu za to hluboce děkuju.



Sekaná. Vajíčková pomazánka. Játra. Tatarák.

K tomu i kontroverzní dvojice: obarvování vajíček v cibulových slupkách (to přece dělají ženské) nebo selfie na kolonoskopii (to přece nědělá nikdo).

Ono by na tom vlastně nebylo nic moc závadného. Všichni přece jedí. A většina Čechů jí to, co Tomio Okamura na fotce. Jen se přemírou těchto fotografií trochu schovala ta schopná, funkční část Okamurova profilu. A obnažila se ta, kterou neumí.

Která působí legračně vzhledem k přepálenému množství.

A zároveň ještě legračněji kvůli absenci nadhledu.

Uměním skutečného social media influencera totiž je, že ze záměru “dám sem fotku dnešního oběda”, udělá doprovodným popiskem záležitost, která má svůj palčivý důvod. Dnes se mi stalo tohle a tohle, tak se tu teď snažím zprasit segedínem. Moje maminka umí nejlepší knedlo vepřo na světě, tohle hospodské je fajn, ale nad maminku není.

Cokoli, co příležitost pro osobní fotografii něčím odůvodňuje.

Co sesadí z piedestalu knedlo vepřo a vysadí na něj maminku.

Jenomže Okamura jen oznamuje: OMG, na lístku mají guláš!




Nezapomeňte, že příběh je král

Pro profily osobností, ať už dělají politiku nebo hrajou v Ulici, platí to samé jako pro komerční stránky značek. Pokud nemáte důvod, proč právě postovat, je potřeba ušít si alespoň škrabošku.

Nic si nenahlávejme. V reálu chcete jen lidem ukázat, že vám to dneska sluší. A v případě značky, jak pěkně čokoládová je vaše čokoláda.

Bez důvodu nebo bez dobré škrabošky ale působíte jako trapák.

Nemusí jít o nic zásadního. Stačí třeba:

  • Přidat reálnou nebo upravenou konsekvenci toho, co se vám stalo nebo aktuálně děje v životě.
  • Reagovat na téma, které zrovna rezonuje internetem.
  • Přidat jakékoliv sdělení ladící k vaší náladě.
  • Říct cokoliv, co lahodí vaší cílovce.

Tohle je mimochodem jedna z věcí, kterou famózně umí Klaus. V tomhle nedávném příspěvku je všechno, co zmiňuju výše v odrážkách.



Je tam příběh. Je tam téma z internetu. Je tam nálada. A je tam i to sdělení, které cílovka kousne líp než jeho předchozí “Je Suis Feri”.

A přitom chcete ve skutečnosti jen vyfotit sami sebe, jak si jako obyčejnej Čech dáváte pivko, panáka a dvě nadprůměrně fotogenický milfky vám přitom padaj kolem ramen.


Servírujte emoce, ne jídlo

Být přirozený na sociálních sítích je fuška. Naše sociální já jsou totiž ve většině případů i našimi lepšími já.

Na Instagram si nahodíme až tu třicátou pátou fotku, která ještě projde úpravami ve Snapseedu, Lightroomu a v bůhvíčem ještě. Tu, na které vypadáme hubenější. Lepší.

V přemíře social media obsahu si dnes uživatelé musí trochu vybírat. Vítězí pak obsah těch, co do svých příspěvků umí dát trochu rebélie. Nezapomeňte totiž, že sociální sítě jsou líheň emocí. Je to koneckonců jen shluk písmenek a pixelů, které následně hodnotíme šesticí “reakčních” smajlíků.

Klaus tohle dělá výborně na Facebooku. Kalousek v o něco menší cílové skupině na Twitteru. Hrají si s tím, co chtějí říct. Volí slova. Umí pracovat se sdělením tak, aby to v lidech vzbudilo emoce.

Dobrý marketér totiž servíruje emoce.

Nestačí jen servírovat jídlo.

Daniel Krásný

Kreativní ředitel v Socialsharks, člen klubu makáčů ze SCORE. Latentní milovník Života na zámku, co pořád používá Swarm (když si na něj vzpomene).

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..