01
/
01
/
Daniel Krásný

Jak nedělat vatu na Facebooku?

Jak nedělat vatu na Facebooku?

Chci po vás, abyste se zamysleli. Jenom na chvilku. Nebude to bolet.

Popřemejšlejte schválně, kdy vás naposledy zaujala na Facebooku nějaká původní brandová reklama.

Nečtěte dál, dokud se nad tím vážně nezamyslíte, jo?

Hehe. Pokud vám přemejšlení trvalo až příliš dlouho, je to pro českej social media marketing špatný vysvědčení. Ať už pro kreativce nebo lidi, co si vás v prostředí Business Manageru porcujou do škatulek. A částečně taky pro jejich klienty. Klienty, co jsou pořád tak moc posedlí lajkama pod příspěvkama, a když pod nějakým nedejbože nachytáte jenom stopade reakcí, za trest vám nepošlou po emailu smajlíka.

Jo. Je rok 2017 a občas dostanete příkazem lajk versus srdíčko. Kamarád Pepa, co dělá v Twixu, ho měl totiž minulej měsíc a hodilo mu to pět tisíc reakcí. No a Jirkova agoška udělala lajk versus srdíčko ve čtyřhodinovým lajvstrýmu, a ty jo viděl si panečku ty čísla. Špatnej social media manažer uspokojuje srdíčkový touhy. Dobrej se snaží o edukaci. A dokáže vytasit argument, proč nedělat hlasovačky, aniž by přitom urazil Pepu, Jirku, a nedejbože ani toho lajkuchtivýho klienta, co sedí naproti němu.

A teď vám předvedu kouzlo.

Ať jste v úvodu článku vydolovali z paměti libovolnou z Facebookovejch reklam, která vás v poslední době zaujala, vím natuty, že mezi nima nebyla žádná hlasovačka. Ale že to byla reklama, co si z nějakýho důvodu získala vaší pozornost. A že to bylo z jednoho ze třech důvodů, který shrnuju níže. Tak schválně.


1. Někdo chytře použil formát.

Aneb že někdo přemýšlel out of krabice. Což mě ze svý pozice zpravidla spíš pěkně naštve, páč musím uznat, že ten úplně jednoduchej a efektní nápad měl napadnout jako prvního mě. No co.

Za podobným případem většinou stojí něco, co by se dalo nazvat Facebookovým UX. Pozorujte sami sebe. Jak používáte Facebook. Na co klikáte jako první a co naopak neděláte vůbec. A třeba vás jednoho dne něco trkne. A třeba taky ne.


2. Někdo si vás zaháčkoval.

Tohle by měl umět každej příspěvek, s kterým si někdo dá práci. Žijem v době generickýho obsahu. Jedna Instagramerka napodobuje druhou. Jeden kreativec kopčí nápady někoho jinýho. Bez ducha. Protože to potřebuje mít brzo hotový. Protože je to „vlastně jedno“, je to hezký, a nějaký lajky tam napadaj, tak co.

Otázka je, jestli si vás šéf platí za kopčení. A kde přesně je ten bod varu klienta, kterej se jednoho dne vrátí z nějakýho děsně chytrýho školení a koukne na ten brandovej Facebook skrz nový brejle.

Kreativou byste měli překvapovat. A když se na ní naposled mrknete před vysláním na zeď, měli byste se umět zeptat sami sebe: má šanci si tohle někoho upoutat? To aby uživatel přestal scrollovat a chtěl se v textu nad příspěvkem dozvědět víc.

Tohle neni vůbec žádná novinka, kvůli který byste si museli kupovat knížku „101 tipů, jak být úspěšný na Facebooku“. Stačí si pročítat, jak na to šli staří markeťáci pomalu před sto lety. Třeba Ogilvy ve čtyřicátých letech.



Jen si to vemte. Tohle je reklama na pánskou košili Hathaway. A vás zaujala už od pohledu nezávisle na pohlaví. Chcete vědět, kdo je ten chlap s páskou a kde k ní přišel. Jakej je jeho příběh. A tak nějak potají sníte, jak to udělat, abyste byli jednou cool jako on. Ehm, Hathaway, říkáte?


3. Nebo byl někdo zatraceně aktuální.

Což je furt něco, co mi na Facebooku děsně chybí, a za co můžou částečně klienti zamilovaný do hlasovaček, a částečně líní social media manažeři.

Uvědomte si, že značka má pro billboardovou nebo televizní reklamu jednu střelu na několik měsíců. V létě běží něco vysvlečenýho. V zimě něco na chřipku. Facebook a sociální sítě by ale měly umět pokrejt denní trendy, a ne jen doplňovat sezónní telinu.

Uvedu příklad. Tenhle víkend jsem stejně jako valná část mý bubliny trávil u Stranger Things. Venku byl humáč, ideální čas na seriál světový extratřídy. A víte, co? Kdyby na mě nějaká značka v sobotu mrkla a hodila parádní Stranger Things narážku, sdílel bych, uznal a možná i kupoval.

Není to nic nereálnýho. Datum premiéry je přece rés pública a dá se naštudovat. A městskýho člověka kolem třicítky bere za aspirativní cílovku snad každej od toaleťáku po margarín.


Dostat se lidem do hlavy je přece to, o co na Facebooku jde.

Čtyři tisíce parád a tři pětiskovky srdíček sice vypadaj pěkně v reportu, ale vypaří se z hlavy rychlejc než maturitní otázky. A pokud zrovna makáte na brandový reklamě a její měřítka se nevejdou ani do jedný z těchhle kategorií, děláte asi něco blbě.

Anebo hůř.

Děláte vatu. A ta umí leda tak zalepit hubu.


  1. 9. 11. 2017 - Odpovědět

    Jak udělat z podprůměru nadprůměr, tak aby to průměr žral, těch je přece nejvíc a vo to go, že? Manipulace – ambice akceptanta průměrnosti coby měřítka všehomíra. Jdi se vycpat, tvárný produkte současné nihilitidy.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..