Asi takhle. Pokud jste hráči počítačových her, máte alespoň rámcový přehled o tom, co vychází, a od dětství si alespoň jednou do roka něco pářnete, tenhle článek pro vás není. I když jak se to vezme. Možná to budete právě vy, koho osloví někdo, kdo běžně hry nehraje. A stejně jako se jednou za život zkouší ústřice nebo čistej absinth, dostane dotyčnej chuť škrtnout si ve svým „bucket listu“ alespoň jednu dohranou hru. Hry ale nejsou filmy. Pařani si ani neuvědomují, že už si dávno zvykli na herní logiku. Na citlivost myši. Na hledání kláves poslepu. Zatímco děcko má čas i vůli si zvyknout na práci s inventářem a výrobu…