• Marketing,  Seriály

    Genialita seriálu Mad Men vyjádřená nejen v pěti větách

    Matthew Weiner byl jeden ze scénáristů Rodiny Sopránů a v roce 2007 to vyzkoušel sólo. Nevzal si k ruce ale ani mafiány, ani právníky, detektivy, vojáky nebo draky. Vlastně nic, co by věštilo globální hitovku. Jen alkohol, cigára, vztahy a reklamu. Hodně reklamy. Budiž Mad Men. Mad Men jsou vztahovým opusem z prostředí americké reklamní agentury v šedesátých letech. Ze zlaté éry reklamy. Z období popularity tiskovin i rozkvětu televize. Z doby, kdy se kouřily cigarety na dětském hřišti nebo v posteli a nikdo po vás přitom nevrhal žádná kysela. Don Draper (Jon Hamm) je kreativní ředitel agentury Sterling & Cooper. Je trochu opilec, trochu sukničkář, trochu marketingový génius. Má…

  • Seriály

    Zone Blanche? Detektivní povinnost na pokračování

    Jakkoliv miluju americký seriály, je to pokaždý Evropa, který se podaří mě emocionálně rozebrat. Předloni to byl britskej The Missing, loni pompézní výpravnost německýho Babylon Berlína. No a letos to vypadá, že to vyhraje Francie. Jo. Už zas. Seriál se jmenuje Zone Blanche a vidět byste ho měli, pokud splňujete aspoň jednu ze vkusovejch charakteristik: Tíhnete k civilním detektivkám, ale jste už trochu unavený z toho, jak jsou všechny stejně stejný. Dali byste kdovíco za trochu drobnýho mysteriózna lvl Stephen King nebo Twin Peaks. Máte rádi takovou tu atmosféru mikroprostoru, kde se každej zná s každým a o to děsivější je, když někdo zahučí. A trailer tyhle tři kolonky dokonale podtrhuje.…

  • Seriály

    Ohavný i pěkný The Alienist

    The Alienist je strašně jednoduchý odstřelit po první epizodě. Je totiž divná. Víc než polovina se odehrává ve tmě, Daniel Brühl až parodicky připomíná Sherlocka Holmese, a na konci si vrah dětskejch prostitutů dovolí únik ze scény, co spíš než zemitou detektivku připomene Spidermana. Nebudu zastírat, že jsem taky trochu brblal. A tak nějak jsem si seriál přirovnával k příšernýmu Penny Dreadful. Anebo ještě hůř. Ke Draculovi. Na The Alienist je totiž hned několik věcí, který budí obavy. Tak třeba. Nevím samozřejmě jak vy, ale už já jsem unavenej z toho, jak se kriminálky předháněj v tom, čí sériovej vrah má většího pindíka. A ten zdejší se okavidně snaží trhnout žebříček…

  • Seriály

    5 nejlepších seriálů roku 2017

    Furt se dívám na seriály mnohem víc než na filmy. A vono to dá rozum. S Netflixem, Amazonem, Hulu nebo HBO je televizní produkce momentálně svou kvalitou vysoko nad tou kinovou. Letos jsem viděl 26 drama seriálů, což je o dva míň než loni. Pořád ale dost na to, abych si moh dovolit vytvořit žebříček pěti nejlepších, a tím pádem vám doporučit, na co koukat přes svátky. Dalších okecávek netřeba, investovat svůj čas totiž můžete raději třeba do: 5. Black Sails s4 Dejte si, pokud se vám líbí: Master & Commander, Hra o trůny Chlapský žrádlo nemusí nutně znamenat deset svalnatejch ozbrojenců jak v Expendables, co v jednom kuse stojej zády…

  • Seriály

    Jak moc dobrej je Mindhunter?

    Pokaždý, když si pouštíte pilot nějakýho zajímavýho seriálu, si přejete, aby se to stalo. Abyste šli po třetím díle spát a ráno zjistili, že vám ty postavy chyběj. A že vás vlastně docela zajímá, co budou dělat dál, co si asi pověděj a kam je to celý zavane. Mindhunter tohle umí. A možná by tím tvrzením moh končit celej článek, protože v konečným důsledku stejně o nic jinýho nejde. Ale no tak dobře, když to musí bejt. ZASE JE TO od netflixu. Což v tomhle případě znamená tři věci. Zaprvý, Mindhuter vypadá líp než většina thrillerů, který jsem za posledních pět let viděl v kině. Zadruhý, má v zádech minimálně…

  • Seriály

    Šest epizod z hrůzy a napětí

    Čím starší jste, tím nemožnější je usledovat některý seroše. Ty, co maj dlouhej rozjezd. Ty, co se nestydí sérii roztáhnout do dvaceti epek. Anebo ty, co se jí nestydí roztáhnout do několika let. Jeden by pro stručnost a hutnost skoro vraždil. Šestidílnej projekt The Jinx je proto ideální kandidát, co splňuje všechny ty kritéria nahoře. Je svižnej hned od začátku, má jen šest čtyřicetiminutovejch epizod a k tomu perfektní, naprosto uspokojící konec. Jo a taky tam je jeden, co (by skoro) vraždil. The Jinx je dokument o životě a činech Roberta Dursta. A já sem o něm nenapíšu nic. Nečtěte, negooglete, nechte se překvapit. Režisér Andrew Jarecki se totiž zabejvá Robertovým…

  • Seriály

    Jedničku za Good Behavior

    Většina seriálů má jeden problém. Problém, co se jmenuje předvídatelnost. A nemyslím ani tak předvídatelnost dějovou, jako tu konceptuální. Začnete se dívat na nový desetidílný drama a obvykle to je nějak takhle: Pilot je nabušenej. Stane se v něm víc věcí než za celej seriál a když to klapne, jste namotaný. A hlavní hrdina, ten známej herec z tamtoho filmu, jaksetojenjmenovalo, je tam fakt strašně drsnej. Což vás bere. Ve dvojce se hodně mluví. Hlavní hrdina je furt hodně drsnej, ale na konci se to trochu táhne. Líbí se vám ale znělka, tak si hned pustíte trojku. A pak ještě znělku na YouTube. Třetí až sedmej díl je jak přes…

  • O psaní,  Počítačové hry

    Jak psát lepší herní recenze?

    Pozitivní ohlasy jsou fajn věc. Kór, když píšete nekomerční blog ve svým volnu, a sem tam se ze všeho toho psaní cítíte trochu vyhořele. Fajn zpětná vazba na poslední článek byla proto prima elánem do žil. A tak po týdnu servíruju nikoli tak pokračování, jako spíš krátkou nadstavbu. Psát recenze totiž zní hrozně jednoduše. Všude jich leží hromady. Přečtu si jedno SCORE a už to umím. Nebo ne? Samozřejmě, že to není taková prča. Tímhle postupem se naučíte slušně kopírovat, ale nikdy vás to nezačne bavit. Bude to nějakou dobu trvat. Možná rok, možná pět let. Vypsanost je totiž něco, co se nedá ošulit. Potřebujete propsat iks áčtyřek, abyste chytili do…

  • O psaní,  Počítačové hry

    Proč psát o hrách do SCORE?

    První článek na herní web jsem napsal v roce 2003. Bylo mi dvanáct a byla to novinka o hypotetický Mafii dvojce na web, jehož název si už nepamatuju. Autoři se tam vypláceli podle návštěvnosti článků. Protože už jsem měl v sedmý třídě smysl pro bulvární nadpisy, vydělal jsem dvoukilo. A utratil ho za dva balíčky hokejovejch kartiček. Do SCORE jsem se pak troufale hlásil o tři roky pozdějc. V patnácti letech, zrovna když mi na střední dali nově vytištěnej index. Napsal jsem mailem Honzovi Modrákovi a on si vzal týden na rozmyšlenou. Moje mailová schránka se tou dobou div neošoupala, jak jsem jí v jednom kuse čekoval. Po sedmi dnech…