Už osmnáct let píšu o hrách. Z toho dobrých patnáct do našeho/vašeho/jejich ne časopisu SCORE. V deseti stručných tipech se snažím vysvětlit, jak napsat dobrou herní recenzi a neuspávat u toho hady. 🐍
-
-
Mindhunter 2. řada: Magická děsivost, děsivá magie
Rovnou napíšu, že druhá řada Mindhunter asi nebude nejlepší televizní série roku. Nemá takový tah na branku a možná zbytečně kreslí řadu vedlejších linek, aniž by je dotáhla k okraji sešitu. Přesto je stejně jako ta první jednou z těch nejpozoruhodnějších. Devět dílů amerického kriminálního seriálu o behaviorálním oddělení FBI má v sobě tolik motivů, které stojí za prozkoumání, že strkají Temný případ, konkurenční projekt od HBO, do hodně hluboké kapsy. Víkendový maraton druhé série ve mně vyvolal potřebu tu zvláštní atmosféru seriálu rozpitvat. Čím je Mindhunter tak vzrušující projekt, když se v něm, jak naznačuje komička Mindy Kaling, v podstatě nic neděje. Fikce s reálnou inspirací. V Čechách vyšla…
-
Genialita seriálu Mad Men vyjádřená nejen v pěti větách
Matthew Weiner byl jeden ze scénáristů Rodiny Sopránů a v roce 2007 to vyzkoušel sólo. Nevzal si k ruce ale ani mafiány, ani právníky, detektivy, vojáky nebo draky. Vlastně nic, co by věštilo globální hitovku. Jen alkohol, cigára, vztahy a reklamu. Hodně reklamy. Budiž Mad Men. Mad Men jsou vztahovým opusem z prostředí americké reklamní agentury v šedesátých letech. Ze zlaté éry reklamy. Z období popularity tiskovin i rozkvětu televize. Z doby, kdy se kouřily cigarety na dětském hřišti nebo v posteli a nikdo po vás přitom nevrhal žádná kysela. Don Draper (Jon Hamm) je kreativní ředitel agentury Sterling & Cooper. Je trochu opilec, trochu sukničkář, trochu marketingový génius. Má…
-
Zone Blanche 1. řada: detektivní povinnost na pokračování
Seriál se jmenuje Zone Blanche a vidět byste ho měli, pokud splňujete aspoň jednu ze vkusovejch charakteristik: Tíhnete k civilním detektivkám, ale jste už trochu unavený z toho, jak jsou všechny stejně stejný. Dali byste kdovíco za trochu drobnýho mysteriózna lvl Stephen King nebo Twin Peaks. Máte rádi takovou tu atmosféru mikroprostoru, kde se každej zná s každým a o to děsivější je, když někdo zahučí. A trailer tyhle tři kolonky dokonale podtrhuje. Bez spoilerů. Lauréne je šerifka v městečku Villefranche, zapomenutý díře uprostřed lesů, ze kterejch se v jednom kuse valí hrozivá mlha. Ve městečku, kde se ztratí dcera zdejšího starosty a boháče Steinera. Ve městečku, kde si ani…
-
The Alienist 1. řada: Krása i ohavnost
The Alienist je strašně jednoduchý odstřelit po první epizodě. Je totiž divná. Víc než polovina se odehrává ve tmě, Daniel Brühl až parodicky připomíná Sherlocka Holmese, a na konci si vrah dětskejch prostitutů dovolí únik ze scény, co spíš než zemitou detektivku připomene Spidermana. Nebudu zastírat, že jsem taky trochu brblal. A tak nějak jsem si seriál přirovnával k příšernýmu Penny Dreadful. Anebo ještě hůř. Ke Draculovi. Na The Alienist je totiž hned několik věcí, který budí obavy. Tak třeba. Nevím samozřejmě jak vy, ale už já jsem unavenej z toho, jak se kriminálky předháněj v tom, čí sériovej vrah má většího pindíka. A ten zdejší se okavidně snaží trhnout žebříček…
-
Mindhunter 1. řada: kriminální dusno od Finchera
Pokaždý, když si pouštíte pilot nějakýho zajímavýho seriálu, si přejete, aby se to stalo. Abyste šli po třetím díle spát a ráno zjistili, že vám ty postavy chyběj. A že vás vlastně docela zajímá, co budou dělat dál, co si asi pověděj a kam je to celý zavane. Mindhunter tohle umí. A možná by tím tvrzením moh končit celej článek, protože v konečným důsledku stejně o nic jinýho nejde. Ale no tak dobře, když to musí bejt. Jde o kriminální seriál od Netflixu. Což v tomhle případě znamená tři věci. Zaprvý, Mindhuter vypadá líp než většina thrillerů, který jsem za posledních pět let viděl v kině. Zadruhý, má v zádech…
-
Co mi práce herního redaktora ve SCORE dala do života?
První článek na herní web jsem napsal v roce 2003. Bylo mi dvanáct a byla to novinka o hypotetický Mafii dvojce na web, jehož název si už nepamatuju. Autoři se tam vypláceli podle návštěvnosti článků. Protože už jsem měl v sedmý třídě smysl pro bulvární nadpisy, vydělal jsem dvoukilo. A utratil ho za dva balíčky hokejovejch kartiček. Do SCORE jsem se pak troufale hlásil o tři roky pozdějc. V patnácti letech, zrovna když mi na střední dali nově vytištěnej index. Napsal jsem mailem Honzovi Modrákovi a on si vzal týden na rozmyšlenou. Moje mailová schránka se tou dobou div neošoupala, jak jsem jí v jednom kuse čekoval. Po sedmi dnech…
-
Prach a Stín: Crossover, který by Doyle miloval
Kdykoli něco čtu od Arthura Conana Doyla, zamrzí mě, jak drsně začal po padesátce blbnout.
