Rád píšu o pěkných věcech. A tak radši předem podotýkám, že jich tu bude dost ošklivých. Nežijeme totiž úplně v pěkných časech. Umírají lidé. Ekonomika se zastavuje. Výlet do města se čím dál víc podobá románům Cormaca McCarthyho. Dnešní časy jsou sice stále o míle jemnější než ty válečné, zároveň jsou ale zásadně hrubší než třeba loni v listopadu. My z marketingu pracujeme už týden doma a jsme vděční, že to jde. Jsme na to koneckonců zvyklí. Na co ale zvyklí nejsme, je dokázat přepnout své marketingové myšlení ze dne na den. Z reklamy pro absolutně svobodné lidi do reklamy pro ty nesvobodné.
-
-
Zkritizujte si nejprve své vlastní reklamy
Prostředí agentur je často i prostředí hejtu. Kdo by to byl řekl, co? Za všemi těmi pondělními snídaněmi, kdy kreativcům lezou smažená vajíčka ušima, dokfrendly oupn ofisy a pestrobarevnými lepíky s náhodnými nápady, se ale ukrývá i poctivá kapka hejtoséra. A tohle sérum si za oběť vybírá zejména konkurenci. Typickými obětmi koncentrovaného hejtu jsou reklamy firem, které vaši agenturu v předchozích týdnech pustily k vodě. Takové reklamy generují takřka automatický hejt. Skoro jako když poprvé spatříte na ulici holku, kvůli které vám dal váš přítel kopačky. „Viděla si ty její zuby? Vždyť vypadá jako bobr.“ Kapku instantního posměchu schytává očividně špatně použitý Photoshop, překlep ve sloganu, košilatý fór, srandovní influencer…
-
Nenechte se sociálními sítěmi sežrat zaživa
Na bratislavském Online Summitu a pražském Social Restartu jsem letos vystoupil s přednáškou, která se naschvál zabývala tématem, jímž se jinak bloky na social media konferencích moc nezabývají. Vůbec totiž nebyla o nějaké pěkné kampani, krásném chatbotovi nebo o tom, jak jsme s influencerem vyfotili něco moc sexy. Byla o tom, co lidi pracující v marketingu na sociálních sítích, znají úplně nejlíp. O rutině. Té dennodenní. Na blbý příspěvky chodí blbý feedbacky. ➡🍺 Kdo mě čte pravidelněji, byla mu témata z mého vystoupení blízká. Zušlechťování každodenní práce social media specialistů je totiž téma, které mi leží v hlavě už déle než rok, a o kterém jsem napsal už několik článků. Třeba…
-
Sociální sítě vás nesmí vycucnout
Je lehký mít práci social media kreativce rád a je stejně lehký ji brzo začít nenávidět. Představte si totiž situaci, kdy nastoupíte do agentury jako elév a nemáte tu kliku, že vás vede člověk, co má jednu ruku pevnou a druhou ukazuje směr. Svěřej vám prvního klienta. Třeba jogurt pro děti s křupinkama. A vy začnete zběsile ten jogurt s křupinkama fotit kdekoliv. Nejdřív na stole s pastelkama. Pak na talíři s hruškou a rajčetem jakože zdravá svačinka. Pak vám začnou docházet logický místa a začnete jogurt s křupinkama fotit venku. Na trávě. Na hřišti. Před základní školou, z čehož si div nezaděláte na problém, páč dospělej člověk se zrcadlovkou…
-
Chvíle, kdy má obsah na sítích depresi
Když je něco středoproudový, tak ňák to ve vás vyvolá negativní emoci. Kór když si pamatujete na doby, kdy něco středoproudový nebylo. Modelovej příklad je kapela Coldplay. Kdysi ikony indie poprocku, dneska taková ta muzika mezi Rihannou, Sebastianem a reklamou na koberce. Objektivně hrajou Coldplay pořád výbornou hudbu. Jednu z nejlepších na světě. Jen si jí už nesdílíte s kámošema a nemluvíte o novým albu jako o totální revoluci vašeho hudebního vkusu. A zatímco kdysi si Chris Martin za album koupil leda tak novou kytaru, dneska už jsou to tři vily na Madagascaru a půlka zoo k tomu. Pokud jste taky kdysi Coldplay měli ve svejch top kapelách, asi víte…
