Mafie je pro mě zásadní hra, stejně jako pro hrozně moc Čechů. Nepochybuji totiž, že v roce 2002 dokázala prolomit řadu předsudků. Díky dabingu a mediálnímu zájmu totiž mnoho našinců zjistilo, že hry nejsou jen tupé bulšitingy pro děti, ale že generují emoce, filmový prožitek a ještě něco, co se příběhům v kině nikdy nepodaří zdolat. Totiž naprostou fascinaci interakcí. Mafii jsem dohrál ikskrát. Správcoval jsem asi troje fanstránky, dobrovolně pátral po všech možných tajných bonusech, psal povídky z prostředí hry, měl u postele oficiální plakát. Staré dobré časy. To všechno je asi nejhorší možný předpoklad pro hraní Mafia: Definitive Edition. To, co jste milovali v mládí, totiž nekriticky zbožňujete…
-
-
10 nejlepších herních příběhů
Příběhové hry jsou žánr, díky kterému stále hraju. Znáte to. S prací, rodinou a milionem dalších koníčků se člověku popkultura krátí jako vlasy u kadeřníka. Zatímco dřív jsem se bez obav pustil do stohodinových erpégéček, teď místo nich uvážlivě volím příběhové hry s životností dobré čtyři hodiny. I díky účasti v herním panelu Honzy Modráka v RE-PLAY jsem si zpětně prošel své hmotné i digitální herní knihovny, a zkusil vyzobnout desítku her, jejichž příběh ve mě dosud hraje. Až na výjimky jsou to spíš menší hry, rozpočtem či délkou, které společně sdílí kuráž, originální námět a mnohdy velmi koncentrovaně snad i ten nejtěžší spisovatelský úkol – prostý dialog mezi dvěma…
-
Jednoduchost v reklamě je nekonečná dokonalost
V tomhle článku budu nadutě citovat pár strašně slavných lidí. Ostatně citaci jedné zvlášť pomazané hlavy jsem si parafrázoval i do samotného názvu. Leonardo Da Vinci: Jednoduchost je nekonečná dokonalost. Tenhle citát mám rád. Nejen proto, co jím chtěl onen želví ninja s modrou páskou přes oči sdělit, ale i proto, jak je ten jeho citát suchý. Jak je jednoduchý. Jak je dokonalý. Kreativita a jednoduchost zní zdánlivě jako protimluv. Pokud jste v práci placeni za to, abyste ‚vytvořili něco kreativního‘, snadno nabudete dojmu, že by váš výsledek měl být přinejmenším triple cheesburger. S hromadou zeleniny. S třema druhy vyťukaných omáček napatlaných per patro. Jen si ale sami sebe představte…
-
Nevěřte všemu, co se píše o trendech v online marketingu
Není to tak dávno. Ty časy, kdy trendy v oblékání udávala módní rubrika Františky Čížkové. Kdy jste se v restauraci rychle vrhli na právě přinesené jídlo, to aby náhodou nevystydlo. Kdy jste šmírovali ‚cizí stories‘ leda na Primě v nočním vysílání Vyvolených. Kdy jste se s děvčaty zásadně seznamovali per pusa někde u koktejlu. Není to tak dávno. A ty časy jsou přitom fuč. Online služby změnily ze dne na den naše chování. Jen tak přišly a za nicotných deset let se staly součástí naší identity. A když si vývoj a adaptaci sociálních sítí ve společnosti srovnáte s rozšířením popularity televize, rozhlasu nebo tiskovin, byl to prostě nehorázný kvalt. Úžasný…
-
Vzpomínky z hokejové branky: část třetí
I po těch pár letech se mi docela často zdá, že chytám. Sny si většinou nepamatuju, ale ty hokejové mi ráno po probuzení v hlavě zůstávají, protože jsou si až na výjimky děsně podobné. Stojím v bráně, cítím na sobě oči spoluhráčů, kteří mi věří. Já se jim snažím vysvětlit, že ‚netuším, jaký to bude, protože jsem ty věci na sobě neměl pět let‘. Nikdo mě ale neposlouchá. A vždycky v tom snu chytám strašně. Žádné sny o tom, jak s Detroitem vychytávám Stanley Cup. Dostávám jeden gól za druhým a ráchám se v tom nezdaru jak hadr v kýblu s vodou. Táta se na mě z publika dívá přísně.…
-
Chalífát: seriálová bomba z Rakky
Od příběhů ze současného Švédska zpravidla vím, co čekat. Je to jedna z těch zemí na severu, co generuje mrtvoly zapečené do ledu, zkorumpované politiky a žlutovlasé detektivy, co snídají vajíčka a bourbon. Možná i proto je Chalífát takovým zjevením. Většina lidí v něm má vlasy černé jako uhel, nikdo v něm nemá závislost na alkoholu nebo na prášcích, a navíc v něm v podstatě není zima. Naopak. Je v něm pořádné horko. Moje znalosti Švédska se více méně omezují na návody z Ikey a hokejové reálie. Znalost Islámu není o moc lepší. Za zmínku ale stojí, že se k němu ve Švédsku hlásí víc jak deset procent populace (pro…
-
2 týdny karantény: Je načase udělat to lidem hezčí
Situace na bojišti se mění každým okamžikem, říkal Napoleon. True story, bro. Je to teprve týden, co jsem doťukal článek o marketingu v dobách koronaviru, a ačkoli mnozí z nás za tu dobu nevytáhli paty z obýváku, v zápolení s brandovými strategiemi jsme o pár set metrů dál. Lidi si zvykli. Zvykli si na to, že víkend tráví ve stejném gauči jako úterý a středu. Zvykli si volat po Skypu, což by nám všem jednou, až se to celé vrátí do normálu, mohlo ušetřit dost nákladů za taxíky. Zvykli si, že ve zprávách absentují příjemné věci a že ponurá nálada je normální nálada. Zvykli si nosit roušku. A značky tak…
-
Jak sestavit content plán v době koronaviru?
Rád píšu o pěkných věcech. A tak radši předem podotýkám, že jich tu bude dost ošklivých. Nežijeme totiž úplně v pěkných časech. Umírají lidé. Ekonomika se zastavuje. Výlet do města se čím dál víc podobá románům Cormaca McCarthyho. Dnešní časy jsou sice stále o míle jemnější než ty válečné, zároveň jsou ale zásadně hrubší než třeba loni v listopadu. My z marketingu pracujeme už týden doma a jsme vděční, že to jde. Jsme na to koneckonců zvyklí. Na co ale zvyklí nejsme, je dokázat přepnout své marketingové myšlení ze dne na den. Z reklamy pro absolutně svobodné lidi do reklamy pro ty nesvobodné.
-
7 nejlepších adventur, které vás možná minuly
Tak jako roste počet nakažených koronavirem, stoupá podobně i množství lidí, kteří se k němu na sociálních sítích mají chuť vyjadřovat. Protože ale v zásadě píšu jen o tom, co mi přijde krásný, s dovolením se nepřipojím. Radši si namísto toho vezmu na paškál ty nejlepší adventury, které jsem za posledních cirka patnáct let hrál, a které nikdy úplně nespočinuly ve světlech reflektorů. Proč? Protože adventury potřebují čas a nelze je hrát každý den jen deset minut po práci. Protože adventury vás zabaví nejen prvoplánovou akcí, ale udrží mozek v provozní teplotě (to se hodí). Protože jsou adventury příjemně retro, a retro je dneska sexy. A taky trochu proto, že…
-
Může být Ladislav Špaček tváří internetu?
V Socialsharks jsme pro BIG SHOCK! vyrobili v lednu Dakarskou etiketu, jejíž tváří a hlasem se stal Ladislav Špaček. Ze svých dosavadních prací si tuhle dávám mezi těch pár, kterých si vážím nejvíc. Dřímá v ní totiž přesně taková ta jednoduchá myšlenka, za kterou se všichni kreativci obvykle tak honíme. Všech šest scénářů mě baví. A i v kritickém pohledu do zpětného zrcátka, se za mě podařilo dobře vyvážit internetový cringe se svatou úctou k veřejnoprávní předloze. Pokud jste neviděli, budu rád, když to napravíte. A dejte odběr, palec nebo rovnou olízněte monitor. Možná vám Dakarská etiketa přijde vtipná, možná ne. Humory ostatně vždycky počítají s tím, že se někomu…
