Na čtení je strašlivě jednoduchý nemít v dnešní době čas.
Jen si sáhni do svědomí a uvědom si, u kolika aktivit ve svém životě zabíjíš dvě mouchy jednou ranou.
Když si zapneš v televizi seriál, brouzdáš u něj po Instagramu. Při cestě v tramvaji do práce stihneš čtyři úrovně Candy Crush Sagy. A když se překecáš si jít ven zaběhat, příšerně by se ti nechtělo, kdyby sis u toho do uší nemohl pustit svůj oblíbený podcast.
Mít dnešní metropolitní život svůj erb, byly by na něm dvě mouchy.
Žijeme totiž v době nekonečna možností snadno dostupné zábavy. Zároveň ale i v době, v níž den trvá stejných dvacet čtyři hodin jako před sto lety. Volného času je málo. Zájmů až moc.
A tak má jeden pocit, že by měl svůj přítomný čas multiplikovat.
Knize ale věnuješ pozornost naplno.
Jak to? Protože čtení je jedna z mála věcí, u které pozornost multiplikovat prostě nejde. Nedokážeš číst čtvtou kapitolu souběžně s Twitterem. Konverzovat s kýmkoli. Vnímat texty písniček, co zrovna hrajou v rádiu.
U filmů je člověk v dnešní době tak trochu neposeda. Pokud se ale rozhodneš neposedět u knížky, výrazně se tím protáhne doba čtení.
Vždyť dobře znáš, jak to s ní dopadne, když se nesoustředíš. Držíš ji v ruce, ale nečteš jí. Mozek myslí na faktury nebo na zítřejší večeři.
Pokud ale ovládneš umění koncentrace a absolutní pozornosti, bude se ti to pak při kreativním procesu setsakra hodit. Umět se soustředit je totiž umění.
Umění, co vypadá na první pohled děsně jednoduše.
Při čtení si tvoříš vlastní světy.
A pak je tu ta věc, která je pro nás všechny tak samozřejmá, že si to možná ani neuvědomujeme. Zfilmovaná knížka není nic jiného než intepretace kreativního procesu někoho jiného.
Čtení jakéhokoli pitomého krváku je brainstorming.
Oči čtou písmena a mozkem si vytváříš vlastní svět.
Dodnes si pamatuju, jak v dětství vypadal můj Severus Snape. Nebyl to Alan Rickman. Byl to hrbatý šedivý týpek s vytáhlou bradou v lahvově zeleném plášti. Kdybych si teď ale přečetl Harryho znova, už by to v mé hlavě ten Rickman byl. Už to totiž někdo vymyslel za mě.
Filmy a seriály vám kreativitu nevylevlují.
Jedině knížky.
Gramatiku díky nim poznáš očima. 👀
Čeština by neměla být výzvou tvé kreativity. Spíš jejím prostředkem.
Pokud musíš při formulaci věty moc dlouho spekulovat, jaké i/y se píše v děti běhal_, je to pro tebe značně nekomfortní situace. Omezuje tě to. A zahodíš kvůli tomu třeba i dobře vyvíjející se myšlenku.
Když máš hodně načteno, vypálí se ti ty věty do očí.
Nemusíš myslet na čárku v souvětí. Výrazně se ti zvýší slovní zásoba. Chrlíš obraty jako nic. Poznáš klišoidní shit, jen co ho spatříš.
Stephen King kdysi někde napsal, že když hodně čte, většinou toho tou dobou i hodně napíše. Na tom něco bude.
Kreativního člověka přitom nedělají knížky. Výrazně mu ale usnadňují lehkost jeho schopností.
Nemusí to být hnedka Dostojevský
Vlastně by to ani klasici být neměli.
Pokud potřebuješ být kreativní pro tvorbu marketingových kampaní, jsou ideálním krmivem bestsellery. Takové ty, co umí strhnout hned na začátku, a nepustí až do konce.
Obsah je v marketingu ostatně jen dobrovolná třešnička. To forma je ten pravý king. Extrémně tučnou čokoládu marketingem v reklamách neuděláš zdravější. Můžeš ji ale hltat očima.
Dost často proto doporučuju zdánlivě neladící trojici beletrie.
David Benioff – Město Zlodějů
Jo, TEN David Benioff. V knížce, která je překrásně kontrastní. Střídá nálady. Druhou světovou válku příběhem o vejcích. Těžké lehkým perem. Takoví chcete být taky.
Gillian Flynn – Zmizelá
Vynikající twist, senzační hra s očekáváním. A perfektní první věta: Když myslím na svoji ženu, myslím na její hlavu. Ta teda umí navodit atmosféru.
Roald Dahl – Od A do Z
Dahl je super i pro děti (Jakub a obří broskev!). Jeho dospělácké povídky jsou ale plné překvapení a fantazie. Po téhle knížce začnete psát tu svou. Tak inspirativní Dahl je.
Vyskládat si na noční stolek věžičku z knížek, jakkoli čtivých, je samozřejmě časová investice. Pětiminutovka ti na večerní čtení nestačí.
Zkus to ale pojmout jako kýžený offlinový relax po celém dni stráveném u monitoru. A pokud budeš mít unavené oči, audiokniha dokáže skoro to samé. Osobně si vybírám z Audiotéky (pozn. Václav Knop teď senzačně namlouvá snad všechny povídkové Holmesy). Funguje to skoro stejně. Jen nevidíte věty, tudíž nevidíte ani čárky a tvrdá y.
Prostě se do toho nějak přemluvte.
Vaše kreativita vám pak poděkuje.