Začátkem bych měl asi vysypat, co taková práce kreativního ředitele vlastně obnáší.
Zvlášť proto, že každá agentura má svůj vlastní jazyk. Někde je to director, někde strategist, jinde idea maker, tamhle vedeš kreativce, onde zase grafiky.
Já osobně jsem už rok zodpovědný za to, aby se agentura Socialsharks blýskala skvělými, krásnými, efektivními strategiemi. Aby byla obsahově silným hráčem na digitálním/social media trhu. Aby k ní lidi přistupovali s náležitým očekáváním. Aby, když ji firmy pozvou do tendru, odcházeli z její strategie s oním kýženým „bylo to wow, a navíc to dávalo perfektní smysl“. Aby v ideálním případě vypadali nějak takhle: 😮😮😮.
Takže přesně za to jsem zodpovědný.
A je to i tak trochu moje osobní krédo.
Na čem jsem ten rok nejvíc makal?
Bylo toho samozřejmě hodně. A pokud jste jó zběhlí ve čtení případových studií nebo PR článků o agenturách, možná jste zaregistrovali trochu toho společně uzrálého ovoce.
Pokud ale jde o mé osobní výzvy, zabalil bych je tak trošku na sílu do dvou škatulí. Ze všeho nejvíc mi šlo asi o to, abych dokázal:
1) Vyvážit v sobě kreativce a klienta
V každé kreativní agentuře se denně propálí desítky kilogramů fantazie. Možná jste i vy někdy seděli na brainstormingu, na němž jste s přítomnými chrlili staccato nejrůznějších asociací na dané téma. Asociací, co byly funny, edgy, sexy a vůbec. Ale ve finále nevedly vůbec nikam.
Pro efektivitu lidského času je důležité najít v sobě ten správný filtr. Nezabíjet pěkné nápady, ale naopak v nich nacházet relevantní důvody, proč by mohly přežít. Netlačit na sílu něco, do čeho se sice kolektivně nadchnete, ale nepřikládáte k tomu záruky pro klienta.
Zní to dost automaticky, ale není.
Kreativita a racionalita občas jezdí po různých stranách dálnice a je žádoucí, aby se spolu ocitly v jednosměrce.
A aby se ten správný směr sám od sebe ocitnul v hlavách kreativců.
2) Přetavit myšlenky do dokonalé prezentace
Strategie je nevyčíslitelná investice času a nápadů jednotlivců. V ideálním světě se během brainstormingů složí dohromady skládanka, za kterou by se nestyděli ani Nedvědi na Strahově.
Myšlenka je ale jen střelný prach, to až prezentace je náboj. Koneckonců, každá myšlenka většinou skončí v tom vašem půlhodinovém vystoupení u klienta, kde je jediným vaším kámošem cvakátko prezentéru.
Snažím se i proto vyrábět layouty pro každého klienta zvlášť, často i hodinu věnuji správným barvám, snažím se bořit strukturu vyprávění v okamžiku, kdy by mohla pozornost diváků odpadat.
Největší satisfakcí pak je, když si během odchodu při výměně zdvořilostních frází vyslechnete i pochvalu za to, jak to celé bylo zpracované.
Je to podstatná výhra navíc.
Klienti se totiž příště budou těšit nejen na vaše nápady, ale i na tu hodinku, kterou u nich pobudete, a která je bude bavit.
Lidi nejlépe poučí jejich vlastní spálená ústa. 🔥
A jsou taky přesně dvě věci, se kterými jsem se musel sžívat docela dlouho.
- vždycky může uniknout ven něco, s čím nesouhlasíte, jakkoliv pintlich jste,
- někdy je potřeba z vyššího principu neprosazovat své názory za každou cenu, jakkoliv silné pouto k nim máte.
Nic totiž lidi nepoučí jako vlastní nabitý nos. Když jste na schůzce a cítíte tu lehce trapnou atmosféru. Když dostanete úplně relevantní drsný feedback od klienta. Když ten příspěvek vydáte a nikoho nezajímá.
Taky jsem si tu hubu kolikrát nabil.
Ale kdyby k tomu nedošlo a někdo zkušenější místo toho prosadil svůj názor, žil bych domnění, jak by to bylo bývalo bájo, kdyby tehdy prošlo to mé.
Snažte se ostatní drobně překvapovat.
Často si lidi „od socialu“ říkají u těch svých hipsterských flat whitů, že by nikdy nemohli dělat v korporátech. Přitom si ale v reálu nastaví rytmus, který je stokrát horší než jakákoliv korporátní firemní struktura.
Jedou si v rutině, pracovní, tak ideové. Nové výzvy řeší tak, jak je řešili před rokem „někde jinde, na jiném klientovi“. Mají na hlavě helmu, jejímž hledím vidí jen dopředu a nikoliv do stran.
Aby prostředí agentury, ve které pracujete, bylo dostatečně kreativní, měli byste i vy udržovat něco, o čem zpívají No Name. Za každým dňom urobme pár prekvapení, veď je to lahké a ty zmeň parfém a ja vodu po holení.
Občas stačí s sebou nosit zápisník, Evernote nebo cokoliv, do čeho si zapíšete libovolnou ideu, co se bude jednou někde hodit. V jiném čase, na jiném projektu, s jinými lidmi.
Důležité je taky nenechat být ty věci, které se zdánlivě jeví v pořádku. Ale naopak dělat z těch dobrých věcí věci ještě lepší. Ať už jde o příspěvky na Instagram, strategické prezentace nebo běžné interní schůzky s vaším týmem.
Drobná překvapení dělají radost.
A oživují mrtvoly.
Svého prvního roku na pozici si zkrátka vážím. ⚖
Dal mi totiž řadu zkušeností, příležitostí pro přemýšlení, a v řadě oblastí mi značně vytříbil i mé názory na práci jako takovou.
Jestli je směr správný, to ať rozhodnou jiní.
Ještě snad víc než před tím rokem se ale nyní cítím být motivovaný k tomu, aby když se řekne jméno naší agentury, aby to u lidí z marketingu vyvolalo příjemný pocit.
Protože příjemných pocitů není na světě nikdy příliš mnoho.
A v práci je jich dokonce zatraceně málo.