Chvíle, kdy má obsah na sítích depresi

Když je něco středoproudový, tak ňák to ve vás vyvolá negativní emoci. Kór když si pamatujete na doby, kdy něco středoproudový nebylo. Modelovej příklad je kapela Coldplay. Kdysi ikony indie poprocku, dneska taková ta muzika mezi Rihannou, Sebastianem a reklamou na koberce.

Objektivně hrajou Coldplay pořád výbornou hudbu. Jednu z nejlepších na světě. Jen si jí už nesdílíte s kámošema a nemluvíte o novým albu jako o totální revoluci vašeho hudebního vkusu. A zatímco kdysi si Chris Martin za album koupil leda tak novou kytaru, dneska už jsou to tři vily na Madagascaru a půlka zoo k tomu.

Pokud jste taky kdysi Coldplay měli ve svejch top kapelách, asi víte o čem mluvím. Taky si asi pokaždý trochu zazoufáte u diskotrisko „A Sky Full of Stars“, a radši naladíte na Spotify „Don’t Panic“, i když trochu vnitřně panikaříte. Prostě ne, Andreji Babiši, nebude líp. Líp už totiž bylo, když tehdá vydali desku Parachutes. Nebo?

---

Sociální sítě brandů jsou něco jako Coldplay.

Pokud děláte social media marketing pro značky déle než tři roky, možná vás taky někdy přepadne tzv. Coldplay efekt. Vzpomínáte na minulost, kdy byly sociální sítě značek spíš než seriózní marketingovej kanál, nefalšovanej agenturní punk.

Dělali jste si, co jste chtěli. Občas přitvrdili, občas lážoplážo, někdy fotku, jindy Shutter, naležato, nastojato, jak se to zrovna hodilo. A když vás něco napadlo, mohlo to jít hned ven. Žádný schvalování. Vždyť jde koneckonců „jenom o Facebook“. Žádnej billboard, žádný velký love.

Tohle už ale odvál čas.

Facebook se stal, stejně jako Coldplay, za těch pár let středním proudem. A vy, co jste před těmi pár lety řezali do kytar tuhle punk, tuhle jazz, najednou makáte mnohem víc podle všemožnejch regulí. Podle brand manuálů. Globálních schvalovaček. Podle očekávání klienta. Podle čísel. Podle toho, co se líbí těm deseti lidem, kteří mají možnost se k obsahu vyjádřit z vedení.

---

---

Kam tím mířím?

Znám překvapivě furt dost lidí, co s láskou vzpomínaj na tu garážovou dobu. A když začínaj projekty vonět důležitostí, zajímavýma příležitostma a (na nic si nehrajme) i penězma, začínaj se neklidně ošívat. Naříkaj, jak by to před pěti lety dělali jinak, a jak se ty organiky vůbec nedaj srovnávat.

Upřímně?

V naší branži jsou tyhle lidi jako mor.

Jsou zvyklí na to někdejší punkování, na Linkedinu maj napsáno „social media ninža“ a říkaj, že nejlepší obsah je ten, co se dělá na mobilu, protože vole autenticita. Opakujou vám, že prostě musíte dělat živáky ve Stories, i když jste prodejna betonovejch kvádrů. Lověj lákavý hesla, protože milujou efekt. A moc nepřemejšlej, co to dá byznysu.

Je důležitý si uvědomit, že sociální sítě v roce 2018 rovná se profesionalita. Už se nebrnká jen pro pár lidí s totální tvůrčí svobodou a s tím, že to možná jednou za čas klapne. Potřebujete profesionální popovou kapelu, co ví, kdy zabrat, kdy zpomalit, kdy se budou lidi bavit.

A kdy dojímat.

---

---

Takže ne, social media obsah nemůže mít depresi.  Depresi může mít jeho social media manažer.

Depresi z odpovědnosti.