Co se týče psaní textů na Facebooku, už jsem tu na blogu párkrát radil. Rady to byly vesměs češtinářský a pod všechny se podepisuju tuží. Zařadil jsem je do svejch školení, a standardně jima sám sebe mlátim přes obličej. To proto občas ty monokly.
Za ty dva roky od napsání první šestice sem ale nasbíral řadu dalších podnětů, který se snažím nováčkům vštěpovat s důrazem pera Dolores Umbridgeový.
Nejsou často tolik o pravopisu jako spíš o přístupu. O tom, brát to vážně. Že fakt nestačí vyňuňat s grafikem produkt v pěkným zátiší, ale dodat tomu celýmu jiskru. Přidat k dobrýmu mejkapu i perfektní rozjasňovač.
V čem dost možná děláte chyby, když náhodou píšete na Facebook?
1. Mluvíte o sobě. A blbě.
Tak po týhle příchuti se můžeme utlouct, píše firma ke svý čokoládový tyčince s příchutí nebeský many. A jo, je to takový srandovní. Představím si hnedka Willyho Wonku, jak pojídá svý vlastní pamlsky, až má zuby hnědý jako ondatří kožich.
Nemluvte v textech o sobě. Je to zaprvý strašně zaprděnej přístup. Samý já já já, zatímco vaším pánem je zákazník. Zadruhý jde v podstatě o sebekanibalismus. Žerete svý vlastní produkty. Hm, to se máte čím chlubit. Namísto vlastního názoru zaujměte vtipnou hláškou nebo se prostě normálně zeptejte lidí, jestli se oni po ní můžou utlouct.
Ale nepoužívejte přitom spojení „můžou utlouct“.
Je děsný.
2. Chytili jste smajlíkovou chřipku.
Nejpodstatnější zásadou textu je, že se musí dobře číst. Hotovo dvacet.
Emotikony jsou fajn. Umí přitáhnou pozornost a text oživí jako vhodně vybranej šperk na krku. Nic se ale nesmí přehánět. V krajních případech totiž začne vaše copy vypadat jako Jana Kratochvílová. Plný pičičand.
A to je pak úplně jedno, jestli je váš text poetickej jako „V stínu kapradiny“. Zabijete to nevkusem.
Víly možná v hlavě 👽 měl, snad umřít ☠ si přál.
Rej těch rukou ✍, nohou 👣, těl 💃měl na čele dál.
3. Jste v textu až moc poznat.
Tohle je občas těžký polknout. Každej z nás má totiž nějakou manýru, umělecký ego, jasně rozpoznatelnej prvek. Otisknout jí po dohodě se zadavatelem do jedný značky je oká. Nepište ale všude stejně. Vaše škála musí bejt barevná. Nebo se jednou úplně vysvítíte.
Ještě horší než tohle ale je, když na sílu vkládáte do nějakýho brandu svůj názor. Nastokrát se vám může příčit Babiš nebo adopce homosexuály, dvanáctiletá whiskey by o tom neměla trapčit.
Pár sdílení možná chytnete. Ale zároveň dost lidí nakrknete. Lidi, kterýma možná vy osobně pohrdáte.
Ten vizour by je ale bejval bral.
4. Píšete to, co byste sami neřekli.
Facebook bude zřejmě upřednostňovat obsah vašich přátel. To víme. A vaši přátelé, nezávisle na jejich intelektu, mluvěj a píšou normálně. Rozhodně netrpěj nadbytkem slov jako je „jež“, „jakožto“ nebo nedejbože „alebrž“.
Jasně, s alebržem už možná trochu přehánim. Ale víte, kam směřuju. Značka musí mluvit normálně. Bejt dostupná, srozumitelná, měla by zapadnout mezi ten obsah skutečnejch lidí, co píšou o svým vánočním stromku a děsný kocovině po pátečním plesu.
Prostě napište to, co si dokážete představit, že byste klidně někdy řekli.
5. Díváte se jen na jednu věc.
Nebudem si nic nalhávat. Psaní copy k Facebookovýmu postu bejvá často to poslední, co social media specialista dělá. Nejdřív ho prostě napadne pěkná fotka, kterou s grafikem rovná a obarvuje, a teprve před schvalovačkou si vzpomene, že mu vlastní chybí těch pár znaků nad to.
Problémem takovejch textů dost často bejvá, že jenom tak nějak komentujou to, co na tý fotce je. Tak třeba vorosený pivo.
A už línýmu copywriterovi běží v hlavě větostroj:
Kdo by si dal taky jedno orosený?
Někdy to chce pořádnou čepici.
Zajdeme si na jedno?
Všímejte si toho, je to mor. Mnohem přirozenějc a příjemnějc působí, když se v textu objeví situace, která například potenciální fotce předcházela.
Ten pocit, když se nemusíš ptát, jestli chceš další.
Místo popisu máte pocit. A moment, ve kterým se každej může sám najít.
Není to tak těžký.
Jen to chce při psaní textů vypnout autopilota. Žádná část Facebookový reklamy totiž není ta „míň důležitá“. Někdo si víc čte, někdo texty přeskakuje. A vy si jako inzerent nemůžete vybírat.
Jo, a nezapomínejte se moc neptat.
To je taky důležitý, no ne?