Tohle bude osobní.
Když jsem před dvěma a půl lety přišel do Socialsharks, seděli jsme všichni v obejváku kolem jednoho stolu. Čtyři lidi kutali příspěvky, dva další grafiku a do třetí místnosti se moc nechodilo, páč jí barikádovala paleta Big Shocků. Díky podkrovnímu kanclíku v srdci Vinohrad jsem si připadal jako za stolem cool akčního startupu se vším všudy. Obědy z farmářskejch trhů jsme pořádali u kompů, všude se válely štosy papírů a v jednom kuse jsme přemlouvali klienty, že fakt stojí za to, dávat do médií víc než pětilitr měsíčně.
A tim, že nás bylo tak málo, byl každej novej klient, projekt, brainstorming nebo i novej netradiční post záležitostí celý firmy. Každej věděl o všem a promptně ti poradil, i když vůbec nešlo o jeho zelí. A když náhodou hrozila nuda, plevelili jsme si Slack hromadou automatických reakcí.
Já vim, zpětně to trochu přehánim, ale byla to prostě zvláštní doba. Petr Andrýsek o ní jednou řek, že jde o punk v límečku. To je přesný. Kdo před těma dvěma lety přišel k nám pracovat, dejchla na něj ta atmoška něčeho, co každej den roste jako z vody. A teď mám na mysli nejen Socialsharks, ale předevšim obor jako celek.
Když si srovnám tuhle dobu s tím, jaká je pracovní náplň dneska, nikdy bych neřek, že nás od těch dvou extrémů dělí pouhejch třicet měsíců. Punk nahradil Smetana. Společný nahlížení do monitorů pečlivě strukturovaná práce, odborníky na všechno zas perfektně vyprofilovaní exekutivci. Nejde vo to, že by se nám nelíbily ty celofiremní brejnstormy a kouzlo bytu v podkroví. Agentura prostě vyrostla. A co je ještě mnohem podstatnější – vyrost obor. Přibývá práce. Přibývá celá řada klientů, co už Facebook nebere jako přívěšek, a pro který nejsou Instagram se Snapchatem hlášky ze sci-fi filmů. Ta budoucnost, kterou jsme vzývali před dvěma a půl lety, je totiž tady. A přišla tak přirozeně, že jste si jí možná ani nevšimli.
Nehledě na nostalgii prvních odstavců je tahle doba lepší. Je víc profi. Každej den v ní přináší něco zajímavýho, ať je to poctivej FMCG projekt se zapojením influencerů nebo velká výkonnostní kampaň par excellence. Práce je pestrá jak čtyřřadý vodovky a je na ní kladenej náležitej důraz jak od nás, tak od klienta. A přitom je v kanclu pořád cejtit ve vzduchu ten nekorporátní frojndšaft, co dodává denní bázi nadhled.
Přesto bych chtěl tímhle článkem zamířit na všechny, co na podzim 2dva sedmnáct uvažujou nad prací v marketingu na sociálních sítích, ať už u nás nebo jinde. Punková doba je pryč. Ano, počítá se s tím, že v devět ráno naklušete do práce a neodejdete ve dvě na houm ofis. Ano, tempo je díky pestrosti vražedný a je třeba kreativně přemejšlet rychle a kvalitně. A ne, okurkovky prakticky neexistujou. Vždy je totiž co pilovat, navrhovat a exekuovat.
Nejsou to prostě žádný nohy na stole.
Je to frontová linie.
A je to dobře.