Jsem Stephenův fanoušek. A ano, byl jsem na „To“ a pro SCORE jsem mu nadělil hodnocení přes osmdesát. Je to dobrej horor. Má takový ty bicykly se směšně dlouhejma řídítkama, uzurpovanýho tlouštíka i dětskou femme fatale bez vlasů.
Ale spíš než, že bych po zhlídnutí měnil svůj žebříček nejoblíbenějších bijáků všech dob, mi došlo, jak moc toho třicet let starý „To“ ovlivnilo, a kolikrát už jsme viděli míň či víc dokonalou parafrázi na klub lúzrů.
Stephen je prostě nová maturitní četba. Za těch sedmdesát let, co je na světě, zasáhnul a proměnil řadu žánrů. A to nejen v románech, ale i povídkách, televizních sériích a ve filmech. I proto jsem si tenhle výběr sestavil trochu netradičně. A postavil vedle sebe to, co mě nejvíc baví a má to přitom na sobě nálepku KING.
A to ať už to Mistr hororu sám napsal nebo má jen malou nepodstatnou roličku v titulcích.
Jaký je podle mě nejlepší Stephen King napříč žánry?
Na jeden zátah: O psaní
Nenávidím motivační knížky o tom, jak vydělat milion, jak bejt šťastnej a jak si plnit svý sny. Trpím ze vší tý nabubřelosti a zaručenejch návodů pro život. A možná i proto tak žeru „O psaní“. Osmdesát procent knížky je strhující autobiografie. Totálně upřímná, jako kdyby vám jí autor vyprávěl v teple u krbu. Žádný manýry. Tady pivko, tady trocha fetu, tady Stephenova žena Tabitha jako ten nejupřímnější arbitr kvality na světě. To všechno v tý nejčtivější možný formě, kterou prostě budete obdivovat.
Všem lidem, co se navíc snaží psát cokoliv od knížky, blogu až po reklamní texty, pak doporučuju tu minoritní pětinu knížky. Ta je celá o technice. A při psaní na ní vzpomínám čím dál častěji. Taky budete.
Na druhým místě: Cujo. A ne ani tak díky psovi, ale pro Malinový bomby a vůbec tu famózní reklamkovskou linku. Úplně první knížka mistra. Přesto možná nejlepší Stephen King v kratším formátu.
Seriál: 11.22.63
Na rovinu píšu, že mě stejnojmennej román dvakrát nechytnul, a nezvládnul sem ho dočíst. Snad jsem tenkrát neměl náladu na tlustýho Kinga, snad jsem po průchodu do minulosti čekal kapku něco jinýho.
Televizní série stanice Hulu s Jamesem Francem mi to ale dokonale vykompenzovala. Je perfektně vrstvená, má dokonalou atmosféru jak vystřiženou třeba z Nezbytnejch věcí, a konec, co mě neskrejvaně dojal. O emocích či o tom, koho tahle rok stará perla zaujme, jsem ostatně už jednou psal. Tak to dneska jenom podtrhuju.
Na druhým místě: Mr Mercedes. Je letošní, ještě neskončil, ale už teď atakuje topku. A Alastor Moody je jako Hodges luxusní. Koukněte na trailer.
Povídka: Srdce v Atlantidě
Srdce v Atlantidě jsou takovej můj tajnej trumf, kdykoli se začnu s kymkoliv bavit o Kingovi. Je totiž smutný, že tuhle povídku ze stejnojmenný knížky zná tak málo lidí. V podstatě o ní platí to samý, co mám napsáno O psaní. Autor tu vzpomíná na vejšku a v zásadě jednotvárnej život na koleji. Napsáno je to ale tak, že skoro cejtíte školní sešity a poševní sekret.
Povídka je dlouhá skoro jako malá novela. Kdyby vám ale knížka padla do ruky, v pohodě přečtěte jenom tuhle pasáž. Já už jí čet v životě potřetí. A vždycky v ní najdu něco novýho.
Na druhým místě: UR. Protože jde o povídku na zakázku pro Kindle a je neuvěřitelný, jak super děsivej příběh se povedlo vykouzlit.
Film: Misery nechce zemřít
Je opravdu hodně filmů, jejichž zážitek výrazně ovlivňuje věk, ve kterým jste je viděli. Já si na Misery pamatuju docela přesně. Moh sem chodit tak do sedmý třídy základní školy. Byla zima, ležel jsem doma nemocnej a měl jsem puštěnou telku. A na Hallmarku, Filmu+ nebo na něčem podobným běžela Misery. Tou dobou jsem byl přesvědčenej, že už nikdy neuvidim hustější film.
Vod tý doby už jsem pár lepších filmů viděl. Dokonce jsem si pak přečet i knižní Misery a uznal jsem, že je ještě lepší. Přesto, když venku padá sníh a sem sám doma, slyšim občas v hlavě hekajícího Jiřího Bartošku a Naďu Konvalinkovou, jak se mu zlověstně směje.
Na druhým místě: Vykoupení z věznice Shawshank. Protože pivo na střeše, nový boty, ptáček v kapse a Dufrsnův úsměv. Podle filmových serverů nejlepší Stephen King. Podle mě skoro taky.
Příběh: Zelená míle
Volně navážu. Kdybyste se mě zeptali, na kolikátým místě v mým žebříčku filmů podle Kinga je Zelená míle, řek bych vám, že na žádným. Nikdy jsem jí neviděl. Proč? Protože jsem jí čet. A zážitek to byl tak drtivej, že se mi ho nechce zkazit obrazem, jakkoliv je patrně dokonalej. Vlastně nevím, jaký to bude naopak. Když žerete film a pak se pustíte do knížky. Přečíst si Zelenou míli před zhlédutím filmu bych každopádně přál každýmu.
Na druhým místě: Pod kupolí. To je ten druhej případ. Relativně novej King, hromada postav a knížka tak o kilometr lepší než stejnojmennej trapnoseriál.
Otázka je nasnadě.
Dokáže sedmdesátiletej Stephen King napsat ještě něco, co by mně/vám/všem hnulo žebříčkama?
Ještě před deseti lety bych řek, že ne. Pak ale přišlo třeba právě Pod kupolí, povídkovej klenot Bazar zlých snů se vzpomínaným UR nebo trojice vpravdě dost super detektivek.
Takže se těším na každou další.
A i na váš výběr toho, co se vám od Kinga kdy líbilo nejvíc. A co vůbec říkáte na „To“?