Jake Epping (James Franco) je učitel na střední škole. Ženský ho serou, studenti nechtějí poslouchat jeho svěrákovské poučky o Steinbeckovi a vrcholem jeho společenského života je každodenní bezpředmětný pokec s postiženým školníkem. Jeho život mu ale změní Al Templeton (Chris Cooper), majitel bistra, v jehož kuchyňce se nachází průchod do roku 1960. Cíl? Vrátit se do minulosti, zabránit atentátu na Kennedyho a… vylepšit svět.
11.22.63 je adaptací jednoho z novějších románů Stephena Kinga, který jsem nedočetl. Nejsou v něm ufoni, klaun v kanálu, ani dvoumetrový pes. Nejde o horor, ale o sci-fi. Jemné, civilní, téměř neviditelné. Kdybych měl přirovnávat k jiné knížce od stejného autora, byla by to Zelená míle. I 11.22.63 se totiž bude líbit lidem, co běžně z žánru sci-fi zvracejí do pytlíku.
Nikdo tu neřeší, kde se vzal průchod do minulosti, jak se přenáší molekuly a jestli cesta časem způsobuje střevní nevolnosti. Je tu prostě sympaťák Jake z roku 2016, co se snaží zapadnout do šedesátek a nepřijít při tom o kejhák. Síla první půlky tkví právě v drobných detailech střetu dvou kultur. Ochutnávání nešizeného jídla, shánění vhodných oděvů, sázení na koně a švihácký sestřih. A vy si užíváte precizní výpravu, perfektní kingovskou atmosféru (městečko je jak vystřižené z Nezbytných věcí) a je vám vlastně jedno, že scénář nikam nespěchá.
…a řeší se špionáž?
Ano. Řeší se Lee Harvey Oswald, špicluje se mu byt a sem tam někdo něco řekne parusky. Stačí ale jeden tanec hlavního hrdiny s knihovnicí Sadie (Sarah Dunhill), aby vám docvakla podstata příběhu. Žádný špionážní román, nýbrž retro romance. Dvě sympatické postavy z různých dob. A vám začne být pomaličku buřt, jestli to byl Oswald nebo zda bude mít Kennedy tunel v temeni. Co Jake a Sadie? Zůstanou spolu v šedesátkách? Budou žít v budoucnosti? Co se stane?
Důležité je, že ono upřednostnění romantiky na úkor sci-fi thrilleru nemyslím VŮBEC ŠPATNĚ. Kéž by všichni mužští protagonisti romantických příběhů byli jako Jake a všechny ženy jako Sadie. A kéž by všechny romantické příběhy byly jako 11.22.63.
e-m-o-c-e
Snad jediná výraznější piha pak tkví v ucelenosti série jako takové. Šest dílů se jede krásně vypadající, funkční lážo plážo. A v posledních dvou hodinách jako kdyby se odvyprávěla půlka knížky. Nestihnete se nudit, to je jasné. Jen ten pozvolna budovaný svět opustíte rychleji, než byste si přáli.
Veškeré drobné rozpaky ze zkrátek ale spraví závěr. Milý, emotivní, klapající, naprosto nekingovský. A když si pak na Wikipedii přečtete, že ho Kingovi vlastně přepsal jeho syn (spisovatel Joe Hill) a zároveň se dozvíte, jak vypadal ten Stephenův, je na místě posílat k Hillům děkovné dopisy.
Z 11.22.63 jsem vlastně nadšený fest. Mimo zájem médií vznikl půvabně výpravný přepis knížky s duší. Se skvělým Jamesem Francem. S bohatým J. J. Abramsem v zákulisí. A tím nejlepším ze Stephena Kinga, čpícím z každého předvedeného kousku Maine. Atmosférou podobnému filmu Správci osudu seká 11.22.63 ve všech ohledech hlavu. Režijně, dějově, herecky. Tak si to dejte.
A papírové kapesníčky si kupte do zásoby.
Pro jistotu.