Kdokoliv si v mém okolí nainstaloval Snapchat, doprovodil tuto svou akci sprškou nesouhlasných výkřiků. „Na co to je? Koho to může bavit? Vůbec nechápu, o co tady gou.“

Je to vážně hlína sledovat. Kór proto, že jde z velké části o lidi, kteří se sociálními médii živí, každý den si zvykají na nové trendy a jsou v mnoha ohledech trochu jako Bill.

Rozumím tomu a vlastně s tím i souhlasím. Jsme zkrátka navyklí na nějaké pořádky a neradi si zvykáme na něco, o čem váš dvanáctiletý bratranec říká, že je to košer.

Minulý týden jsem i já začal Snapchat používat na denní bázi. Posílal videa, střídal filtry a utvářel si své vlastní denní příběhy z materiálů, ze kterých by grafik zvracel. A ačkoliv jsem Snapchat začal pořádně používat úplně poprvé, jako kdybych už ten pocit někdy zažil. Konkrétně před dvěma roky a dvanácti dny, kdy jsem okusil jiný fenomén mladých – sandboxovou stavebnici Minecraft. A jakkoliv je Snapchat o voze a Minecraft o koze, nelze si nevšimnout několika zásadních společných prvků. Tak třeba:

1. Kde je sakra tutorial?

Kdybych byl Jaromír Jágr, vyjádřím se prostě. Otevřeš Snapchat a nevíš. Jak si někoho přidat? Jak se dostaneš do menu? Co to je My Stories a jak někomu pošleš vzkaz? Kde je obyčejnej chat, jak se upravují obrázky a proč to všechno hnedka zmizí?

Snapchat uživatele nechá šlapat vodu a nehodí mu kruh. Žádná efjednička, průvodní pokyny a intuitivní šipky. Stejně jako v Minecraftu si tu na všechno musí přijít sám. Starší uživatel si odplivne, mladší se těší, jaké že překvapení se to skrývá za rohem.

2. Vycrafti si fotku

Jo, můžete někomu poslat fotku, která je úplně syrová. Pokud ale nemáte obsah, který toho druhého dostane do kolen, musíte šeď a nudu zahnat nějak jinak. A tak se ve Snapchatu vtipný obsah kutá. Text, smajlíci libovolných velikostí, barevné filtry a jiné fišpuntálie. A kdo je jó kreativní, může i ze suché fotky udělat čistou zábavu. Záleží na vaší šikovnosti, času a trpělivosti.

Probourat si jednoduchý bunkr a vrazit do něj pracovní desku jsem v Minecraftu zvládnul i já. Vyrobit ale třeba logo Snapchatu, na to bych neměl ani smykem.

3. konec starým pořádkům

A tak jsem si tu řadu let žil v pěkné bublině. Vedu si své osobní sociální sítě jako virtuální výstavku. Mám přidat tenhle obrázek na Instagram anebo mi nezapadá do mozaiky k ostatním? Nebudu se za tenhle status stydět za pět let? Přemýšlím. Já, vy, a ostatně i naše klientské účty v Socialsharks jsou takovou velkou kronikou, která tu po nás zbude. Ve Snapchatu ale není permanentní nic. V My Stories všechno zmizí po čtyřiadvaceti hodinách a pokud někdo potměšile neudělá screenshot, vyhodí se vaše práce promptně do smetí.

Analogie s hrami tady platí jakbysmet. Toužím po dohrání, závěrečných titulcích, misích, které splním a můžu si jít lehnout. Nechci nekonečnost a neustálé začínání od znova.

Quo vadis?

Minecraft, Snapchat a další trendy hry a aplikace jsou vlastně velkým poučením pro nás dospělé. Internet a technologie již mladí používají jinak. Zatímco my jsme potřebovali nápovědu a hromadu tlačítek, abychom tomu Libku nebo Xchatu vůbec přišli na chuť, dnešní děti chtějí především objevovat.

A tak to celou dobu děláme špatně. Děláme pro mladé věci, které jsou nesmírně popisné,  krásné a jednoduché, zatímco oni prahnou po průzkumu. Pedantsky se je učíme fotit mobilem naležato a neuvědomujeme si, jak moc jsme out. Hranatý Minecraft, i Snapchat plný nekvalitních videí, jsou důkazem, že vizuální atraktivita pozbyla důležitosti.

Punk prostě není mrtvej. Punk je zpátky. Jenom vypadá trochu jinak, než jsme byli zvyklí.