Za svůj život jsem napsal 2538 tweetů. Vzhledem k sedmi letům používání je to asi 1,6 tweetů denně. Směšná suma proti těm nejaktivnějším uživatelům, ohromné číslo v porovnání s těmi, co Twitter nepoužívají. Je to ta první aplikace, kterou otevírám po probuzení, i ta poslední, co před spaním zavírám. Až bude hlasování o nejlepší sociální médium, je jasný, komu to hodím. Já a Twitter = <3.
Proč Twitter, sakra?
Je to vlastně moc dobrá otázka. Kdybych oslovil pět různých lidí a zeptal se jich, co pro ně znamená „sociální síť“, každý by mi řekl něco jiného. Patrně nejčastěji by se však opakoval jeden motiv – je to místo, kde můžu být ve spojení se svými přáteli. Jo, zapíná vám to správně. Tahle definice jako by Facebooku z oka vypadla. Stejně tak jako tahle posloupnost.
Skutečný život -> Sociální vazby -> Přátelé na sociální síti
Na Twitteru to takhle není. Jen zlomek lidí, které sleduji, jsem někdy viděl osobně. Přesto je to banda osob, spolků, fejkových účtů, co mě každý den baví a inspirují. Díky Facebooku se udržuji v obraze a vím, který spolužák ze základky do toho nedávno praštil. Díky Twitteru se udržuji v kondici. V té kreativní, pochopitelně.
Twitter je hřiště kreativce.
Ať už jde o práci v časopisu nebo hnětení nápadů a copy na sociální sítě, považuji Twitter za vůbec to nejlepší hřiště. Ve stránkových recenzích na bůhvíco i při sekání reklamních textů je zapotřebí zhustit vaší pointu do nejkratšího možného formátu. Lidi dnes nestojí o traktáty. Prahnou po drobnostech.
Limit na Twitteru je 140 znaků. A vy musíte ten boží nápad, který toužíte sdělit celému světu, krátit, krátit, krátit. Vyhodit floskule typu „kolem a kolem“, „prostě“ nebo „kdo by to byl řekl“ a vyjádřit se stručně, bez dlouhých souvětí, suše, ale hravě. Vojtěch Bednář napsal v jedné své publikaci, že kvalitní tweet je jako kvalitní vtip. A asi by byl překvapený, jak často si na tuhle hlášku vzpomenu. Je totiž skvělá.
Ostatně Twitterové komety, které prolezou skrz kilo retweetů a užijou si svých pár minut slávy, jsou většinou krátké, stručné, bez vaty. A když se vám pointu dobrého fóru podaří skrýt do šesti slov, jste vítěz dne. Kam se tímhle blogem hrabu třeba na tuhle suchou větičku.
Lars Larsen je pozpátku Nesral Sral
— Tereza Kulich (@TerezaKulich) 16. Leden 2016
Z té jednoduchosti konstrukce si navíc můžeme vzít všichni příklad. Žádné „Všimli jste si někdy, že Lars Larsen…“ Floskule sucks. A to nejen na Twitteru.
Prostě pište.
Za podprůměrný tweet vám nikdo hlavu neukousne. Jenom získáte nekompromisní zpětnou vazbu, jestli je vaše sdělení doopravdy dobré. Naučíte se vyprávět mikropříběhy, gradovat ve stísněném prostoru, mazat přebytečná slova (nebo dokonce věty) a taky leccos odkoukáte od ostatních.
Twitter je tréninkové pole pro kreativce. A i z výše zmíněných důvodů budu fest zklamaný, pokud se limit znaků vážně rozšíří na litr. Ten tlak vměstnat celou myšlenku jen do několika slov je totiž právě to, na čem stojí nejen tenhle článek.
Pokud se zkrátka živíte slovy, založte si Twitter.
Stojí to za to.