První řada Broadchurch byla skvělá. Měla uvěřitelný kriminální případ, kompaktní děj, hromadu hmatatelných emocí, balík podezřelých a inteligenci. Prostě to, co autoři ve Velké Británii umí tak šarmantně prodávat. Jenomže co se stalo. V Anglii se z osmidílného projektu stal nehorázný hit. Fanatičtí diváci, americký remake, ceny BAFTA, měšce s librami, alkohol, prostitutky a tak dál. Původně jednorázový projekt televize ITV tak náhle… pokračuje. Well?
Děj první řady Broadchurch se v osmém díle uzavřel jak pochva sestry boromejky. Alec Hardy (David Tennant) a Ellie Miller (Olivia Colman) dopadli vraha, poprali se s emocemi, objali se a rozloučili. Ahoj a zas někdy. A autoři překvapivě nespálili mosty. Naopak. Vzali do hrsti atmosféru tragédie z jedničky a vrhli diváka do soudní síně. Co může znít na první dobrou jako vysloveně blbá myšlenka a cachtání se v septiku, je ve výsledku tím nejlepším možným řešením. Vždyť si vezměte jak to chodí v jiných seriálech. Detektivové najdou vraha, zajdou si do hospody a konec. Broadchurch tak poměrně nezvykle přidává k rubu i líc. Což je svěží jako prase.
Dvě věci:
Zaprvé, druhou sérii Broadchurch si neužijete, pokud jste neviděli tu první. Ba vlastně ani v případě, že jste ji viděli a většinu z ní zapomněli. Postav je halda, v jednom kuse na sebe vrhají vyčítavé pohledy a nikdo nic nevysvětlí. Kdo spal s kým, proč se spolu ti dva nebaví a tak podobně. Zadruhé, čistokrevná kriminálka se svými obvyklostmi se tentokrát nekoná. Zhruba polovinu stopáže totiž tvoří soudní drama. A ne jen tak ledajaké. Je to patrně nejlepší soudní drama, které jsem kdy v televizi sledoval.
Anglosaské právo se svými parukami, soudní síň s obžalovaným ve skleněné vitríně, moderní budova a slzy. Žádný hahaha Ivo Jahelka s kytarou. Autorům se navíc povedlo něco obdivuhodného. Vytvořit postavy dvou právniček na opačných stranách barikády, které si seriál ukradnou téměř samy pro sebe. Vděčnější roli má obhajující Marianne Jean-Baptiste, která cupuje v první řadě vyřešený případ jako buldok. Charlotte Rampling (jinak taky dr. Vogelová z poslední řady Dextera), právnické eso na penzi, jí pak zdatně kontruje. Kdykoli se tak Broadchuch odehrává v soudní síni, a tyto dvě ženy se chopí kormidla, je seriál ve svém nejlepším rozmaru. Silný, dusný, zatraceně emocionální. A vy dostanete záchvěvy chtíče vidět s těmito právničkami samostatný seroš.
Paralelně s těmito „dozvuky“ první řady však řeší Colmanová s Tennantem nový kriminální případ. Případ, který vedle soudního masakru působí jako chudý příbuzný. Ne snad, že by zmizení a vražda dvou mladých děvčat byla blbě vymyšlená. Naopak. Poslední epizoda, v níž se tradičně rozkrývají karty, je vlastně velmi věrohodná a zápletkou uspokojí podobně jako loni The Missing. Jenomže vedle soudu je kriminálnímu případu poněkud těsno. Autoři se zkrátka měli včas rozhodnout. Risknout to, a v druhé řadě se zaměřit pouze na soudní líčení. Anebo konzervativně zamést první sérii pod koberec a řešit nový případ. Tenhle kompromis je tak nějak příliš… ehm, naňahňaný. A milovníci tradiční kriminálky budou zklamaní.
Je vlastně zvláštní, jak je druhá řada Broadchurch odlišná od té první. Její tvůrce, Chris Chibnall, výrazně slevil na uvěřitelnosti. Zatímco v první sérii jsem si říkal, že „takhle nějak by se to celé ve skutečnosti mohlo stát“, scénář druhé řady je divácky výrazně vděčnější. Ať už jde o vyloženě filmově natočený soudní proces, i o poněkud zkratkovitější, akční řešení kriminálního případu. Filmovost je ale znát i v technickém ohledu. Kamera je skvělá a už dlouho jsem neviděl tak perfektně nasnímaný seriál z ostrovů. Od minula obrovský pokrok.
Za mě tedy ano. Navázat na tak definitivně ukončený projekt, jako byla první řada Broadchurch, chtělo odvahu i notnou dávku štěstí. Minule bylo lépe, avšak ani letos to nedopadlo vůbec špatně. Půda se navíc udusala, staré křivdy zřejmě definitivně zmizly a do třetí sezóny tak autoři i postavy půjdou s čistými štíty. A já se těším. A se mnou i celá Anglie.