Představte si, že jste Vince Gilligan. Šest let servírujete hlavounům z AMC příběh, který se vám povede jednou za život. Má všechno. Rodinu, drama, komedii, akci, mafiány i skvostné dialogy. A taky se vám podaří vše zakončit dřív, než to lidem začne oficiálně jít na nervy. Breaking Bad neboli Perníkový táta vlastně nemá obdoby. Je celistvý, graduje, perfektně balancuje na hraně chytré konverzačky a cool gangsterky. A jednoho dne prostě skončí. A vy si teď představte, že jste Vince Gilligan a máte napsat prequel. Prequel s tou nejslabší „hlavní“ postavou v hlavní roli a s desítkami milionů diváků, co budou bezostyšně čekat obdobnou pecku. Jo. Upřímnou soustrast.
Better Call Saul to bere pořádně zgruntu. Postava ujetého právníka Saula Goodmana tu totiž neexistuje. Jo, je tu jeho herec Bob Odenkirk, jenomže nehraje starého známého Saula, nýbrž Jima McGilla v dobách, kdy Walter White ještě znuděným žákům vyprávěl o rozdílech mezi peptidy a lipidy. Taky je tu jeho pozdější kumpán Mike Ehrmantraut (Jonathan Banks), jenomže namísto černé práce se baví obsluhou závory na parkovišti. Z nových postav pak jednoznačně vyčnívá Chuck McGill (Michael McKean), Jimův brácha, co byl dříve velké právnické zvíře, a teď se bojí elektřiny i slunečního svitu. Ahá, řeknete si. Tohle má být zrození Saula Goodmana.
Ovšem ne tak docela
Odenkirk hraje malého právníka, který se zoufale snaží prorazit. Což mu nejde. A tak se chytá sebemenšího stébla a hledá případ, na kterém by se mohl takříkajíc „udělat“. A to je v rámci první řady vše. Kdo čeká desetidílný právnický seriál o tom, jak „ten právník z Breaking Bad“ hasí nějaký pořádný průser, MÁ SMŮLU. Better Call Saul útočí malými příběhy. Občas epizodními (viz pilot), jindy trvají i několik dílů (zpronevěra městských peněz). Spojuje je ale Gilliganův neobyčejný smysl pro chytrou tragikomiku. A když to divák nejmíň čeká, vpálí mu do obličeje pointu. Co to vlastně znamená? Že Better Call Saul stejně jako jeho předchůdce disponuje tím „anything could happen“ způsobem vyprávění. Který je bezva. Tvůrčí tým má v rukávu pořád ty nápady, které mi na Breaking Bad přišly tak dobré. Umí překvapit, pobavit i poslat skrze scénář pořádně mrazivý záhlavec.
Jenomže Better Call Saul není Breaking Bad. Nemá postavu, která se z uťáplého učitelíčka stane drogovým magnátem. Ne. Má ujetého právníka, o kterém dopředu víte, že z něj jednou, v blíže nespecifikovatelném budoucnu bude… ehm, ujetý právník. Jen s jiným jménem. Chybí tam to tření. A je mi jasné, že řada fandů musí zákonitě brblat. Cool gangsterka je pryč. Je tu příběh, který je z osmdesáti procent jemně komediální, z dvaceti dramaticky opojný. Drží se zkrátka a má VELMI pomalé tempo. A kdybych musel být obzvlášť přísný, řekl bych, že i postrádá tvář. V Breaking Bad jsem pomalejší úvod zkousnul, protože mě zajímalo, jestli Walter White přežije či nepřežije, zda bude vařit nebo nebude. Jimmy McGill se ale stane Saulem Goodmanem. OK. No a co?
Jenomže i přesto, že po zhlédnutí Better Call Saul ulpí pachuť nepodstatné, méně zajímavé a tak nějak vynucené látky, Vince Gilligan a jeho parťák Peter Gould, jsou MISTŘI OBORU. Ať už jde o ty perfektně vygradované, vesměs úsměvné minizápletky nebo některé vedlejší motivy, zkomponované ve vší genialitě. To když košilatý styl seriálu o roztržitém Jimovi nahradí Mike a jeho těžce depresivní, téměř noirová pomsta za mrtvého syna. Nebo emotivní konec deváté epizody, jasně nejdramatičtější scéna první řady. Barová pasáž z desítky, jako vypadlá z nějakého Tarantinova filmu nebo humorná scéna s erotickým záchodem. K nezaplacení.
Jde o to, jestli to stačí. Jestli není Gilligana v látce tohoto typu škoda. Jestli i navzdory tomu, že je první řada Better Call Saul velmi dobrá a rozhodně důstojná kvalitám Breaking Bad, by nebylo lepší sledovat příběh o někom novém. Ta velmi zvláštní režie a práce s kamerou, která občas naschvál snímá scénu z toho snad nejhoršího možného úhlu, totiž furt funguje. Funguje vlastně všechno. Humor, dialogy, vážné vložky, herci. Jen jsem si po deseti epizodách zkrátka řekl: hm. A začal přemýšlet o tom, jak se dá napsat výraz „rozmazávat hovno“ a nemyslet to přitom zle. Asi nedá. A je to škoda.
Zkrátka jako byste šli nejprve na rande s Miss Amerika a pak na rande s holkou, která ve stejné soutěži skončila pátá. Taky je hezká, milá, chytrá a prosazuje světový mír. Jenomže vy potají myslíte na Miss Rusko. Přesto všechno ANO, DOPORUČUJI Better Call Saul a měli byste se na něj podívat. A jsem velmi rád, že Vince Gilligan od posledního svého sequelu tak umělecky vyrostl. Stal se takovým Davidem Fincherem televizní scény. A na Finchera si do toho prostě kina taky vždy zajdete, ať už dělá zbytečnou adaptaci Larssona nebo nové Sedm.