Spisovatel Michael Connelly je přesně ta mašina na detektivky, kterou nemám rád. Ne snad, že by se mi při čtení jeho děl odporem krabatil ksicht, jen je to zkrátka autor knih na jedno použití. Přečíst, pobavit se, zapomenout a příští rok znova. Za dvaadvacet let aktivní tvorby vydal Connelly sedmadvacet románů. A to je prostě sekání baťovských cviček, ať už tohle úsloví máte rádi nebo ne. Harry Bosch je hrdina sedmnácti z nich. A nyní nově i seriálu od internetového molochu Amazon.
Harry Bosch (Titus Welliver) je policista z Los Angeles. Před nějakou dobou zabil při policejním zákroku neozbrojeného podezřelého a pozůstalí ho teď vláčí po soudech a snaží se ho odrbat o prachy. Zároveň pracuje na případu nálezu čtvrt století starých ostatků brutálně zavražděného dítěte a k tomu všemu s ním hraje hru na kočku a myš vychytralý sériový vrah (Jason Gedrick). Že vám toho připadá na desetidílnou sérii docela dost? Touché! První řada Bosche totiž zpracovává motivy hned z několika Connellyho knížek (které jsem nečetl), a míchá je dohromady dost neortodoxně. Příběh jako takový je totiž celistvý, jednotlivé motivy vedle sebe koexistují a občas se sympaticky protnou. A já jsem se jako divák těšil, jak se na konci nějakým chytrým způsobem propojí. To se ale nestane. Každá linka si skončí po svém a satisfakce dostává pěstí. A je určitě dobré na to být připravený dopředu.
Samotný Bosch je do jisté míry archetyp poldy z amerického románu. Zapálenej, spravedlivej samotář, co mu věčně zvoní telefon, kterého odkopla sexy žena, a co má fajn dceru, ale vídá jí jen zřídka. Tři atributy jdou ale zažitým klišé navzdory. Zaprvé: nechlastá. Zadruhé: nechrlí hluboká moudra. Zatřetí: TITUS WELLIVER JE BOŽÍ, má charisma a zachraňuje, co může. Opravdu. Bosch je jedním z projektů, kde se díky sympatickému herci stává sympatickou i jeho postava. Harry Bosch se přitom hned několikrát v příběhu projeví jako naprostý debil, dětinský žalobníček a sem tam i jako obyčejný neschopa. Jenomže Welliver vše zahlazuje jak Aknecolor Light líce Martina Bursíka. Jde prostě o JEHO seriál. A nikdo mu ho nevezme.
Vedlejší postavy totiž vlastně nestojí za řeč, jen je hrají staré známé, vesměs televizní tváře. Hlavní záporák je pak slabý jako louhovaný čaj. Jason Gedrick (dříve třeba parťák Ray Stevensona v sedmé řadě Dextera) by zde měl hrát takového typického génia na telefonu, co zná dopředu všechny policejní kroky a má až obskurní povědomí o Boschově rodokmenu. Ale nejde to. Autoři by přitom silného antagonistu velmi rádi. Jenomže děj je už tak dost nabitý a budování jeho charakteru je prostě uspěchané až až. Naschvál navíc neuvádím ani jméno samotné Gedrickovy postavy. Pár dní po dojetí série si ho totiž nebudete pamatovat. A to přesto, že v jedné minutě krmí svojí nemohoucí matku, a v druhé slastně škrtí nažhaveného gay prostituta. Což je vlastně dost sexy.
A potenciál minimálně v jedné vedlejší postavě byl. Boschova kolegyně Annie Wersching se nejprve jeví jako zajímavá múza. Ukáže holý zadek v kozačkách (gif místo slibů), sniffouje Boschovy chlupy na hrudníku a tak. Pak jí ale autoři zničehonic zaříznou jako pihaté prase a naděje jsou fuč.
Přímočarost Bosche, do jisté míry daná i hustou spletí tří příběhů, je ale zároveň jeho předností. Nikdo se tu nesnaží o společenský přesah ani o hloubavou ódu na rodinné hodnoty ala The Killing. Jde hlavně o Wellivera a příběh. Je až pozoruhodné, jak ze seriálu sálá právě Connellyho řemeslo. Děj? Vlastně nevýrazný a pozítří si z něj budete pamatovat prd. Je to ale celé velmi svižné, dialogy se dobře poslouchají a Welliver táhne děj jako zkušený matador. A stejně jako v knížkách, je i zde přidaná hodnota velmi, velmi nízká. Režie i kamera jsou vlastně zcela průměrné, jedinou hvězdičkou je tak výborná jazzová znělka a dechový podkres obecně.
Vlastně si z poslední doby nepamatuju na tak čistou kriminálku se silnou hlavní postavou. Nejblíž je tomu vážně asi The Killing, zbavený dlouhých záběrů na trpící detektivy a deště. A to je vlastně vítězství.