Blogovat? A proč jako?

Vždycky jsem tak nějak blogoval.

Ještě se svým starým nickem ‚lichtenberg‘, pod kterým jsem určitě ještě někde zaregistrovanej na libku a na xchatu, jsem ťukal rozumy od ňákých dvanácti let na bloguje.cz. Nechtěl bych si to zpětně číst. Asi bych se styděl. Nebo spíš určitě.

Až v červenci tohohle roku jsem ale stanovil sám sobě jistý interní pravidla.

  • každý úterý ze sebe dostanu novej článek,
  • a tuhle sedmidenní periodicitu se budu snažit, až na výjimky, dodržet.

To všechno v době mýho života, kdy řeším docela dost věcí, každej den písmenkuju v práci a snažím se plnit uzávěrky na iks tisíc znaků textu ve SCORE.

Jenomže vhodná a ideální doba není nikdy. Blog totiž vždycky zůstane něčím, co si kutáte stranou, a co má, když na to přijde, tu nejnižší prioritu. Přesto bych doporučil každýmu, co se živí něčím aspoň rámcově podobným jako já, aby to zkusil. Proč?

Zformuluj text. Tak, jak chceš.

Píšu recenze. Píšu reklamní texty. Obojí má nějakou předem danou strukturu, kterou přísně dodržujete nebo jí zkoušíte opatrně přetahovat. Ačkoliv do článku pro jakýkoliv pevně stanovený médium vkládáte svůj styl, máte většinou dopředu danou délku a víte třeba, že byste se měli zmínit o grafice a požadavcích na hardware.

Blog je svoboda. Vymyslíte si téma, stanovíte rozsah, stanovíte si vlastní styl. V prezidentským článku jsem dostal od nováčků nůši hejtů za tu hovorovost tady kolem. Ve SCORE bych si jí nedovolil. Tady můžu. Proč? Proč ne. Je to rozhodnutí. Někdo píše text do odrážek, Cormac McCarthy zas nepoužívá uvozovky v přímý řeči. Asi taky rebel.

Je opojný mít svý vlastní hřiště. Učí vás zformulovat myšlenky do krátkýho textu, ve kterým si nemáte na co stěžovat. Na šéfa, co vás dusí. Na klienta, co nemá pochopení pro vaše kreace. Tady je prostě Krakonošovo.

Sebekázeň vám pomůže. PS: V životě.

Asi mi dáte za pravdu, že nejhorší jsou termíny, při nichž vám nikdo nešlape na paty. Termín koupě vánočních dárků. Cokoliv podobnýho. Stanovit si pevný dny, kdy má něco vyjít na váš nekomerční osobní blog, je jeden z nich. Dedlajn, kterej když nesplníte, nezklamete tím šéfa. Zklamete tím maximálně sebe.

Je to jako s předsevzetími na začátku roku. Nejhorší je ten začátek. Když vás přejde to divoký nadšení pro věc (budu chodit co dva dny do fitka, to bude v létě ale figura!) a kousne si do vás rutina.

Není na to lék, je to čistej hec. Podobnej pozitivní příklad sebekázně vám dodá energii do dalších projektů. Jste schopný udržet každej den/tejden/měsíc ten samej zvyk, kterým suplujete svůj volnej čas? Pak máte dobrej motivátor pro sebe i ostatní.

Blog je jako zeď pro tenistu.

Každej den ťukáte do klávesnice něco důležitýho. Je to jako poctivá tenisová výměna. Na blogu se zase cvičíte před zdí. Občas napíšete něco ryze osobního, co zaujme pár vašich přátel. Takovou jakože pinkačku. Někdy zkusíte cílevědomější servis-volej, teda text, kterej pochopí i lidi, co vás neznaj. Občas to ocení váš Facebook. Jindy spíš váš LinkedIn. Záleží na vaší strategii a cílevědomosti.

Kromě toho, že si pilujete psaní, je nesmírně opojný sledovat statistiky. Jakýmu tématu se dařilo. Proč asi. Na jakým zařízení lidi spíš odcházej. Jakej článek byl pro nováčky tím druhým, kterej si přečetli. Pěstujete si analytický myšlení, aniž byste po tom prahli. V tomhle ohledu doporučuju rozhodně propojit blog s Google Analytics, pro základnější analýzu stačí i plugin Jetpack.

A jaká je teda první rada do začátků?

Prostě to zkuste. Nejdřív třeba jako dlouhej příspěvek na Facebooku, potom klidně na stránce s nějakou jednoduchou zdarma šablonou ve WordPressu. Nehledejte témata, co ste viděli v časopise. Založte si vlastní.

A vůbec se nebojte dát do článku trochu víc „já“ a trochu míň „ono“. Obecnejch rad je všude hromada. Osobních zkušeností podstatně míň. A nestyďte se podělit se s maličkostma. Ony to nakonec jsou ty maličkosti, který fungujou líp, než omamný chlubení se něčim, co zavání slovem úspěch.

Kapiš?

About the author

Daniel Krásný

Daniel Krásný

Pracuju jako Creative Director v Socialsharks, přes deset let píšu o hrách do SCORE. Miluju seriály, knížky, kafe a tak.

A píšu tady o tom.

View all posts

1 Comment

  • Tak pod to se můžu podepsat, hlavně pod tu svobodu.
    Já tak pojal celkově osobní web.
    Už mě nebaví psát dokola komplexní nabídky a full-service.
    Dostal jsem za to pořádnou čočku od těch copyrajterů (čti mamin na mateřské, které měly vždycky jedničku s diktátu), ale získal jsem si tím dost sympatií úplně jinde.
    ——–
    Nicméně „publikační plán“ (tak se to dneska prý nazývá) nemám. Páč když píšu na svůj blog, potřebuji, aby to bylo co nejvíc spontánní. Z dlouholeté zkušenosti vím, že tyto články mají největší efekt.
    Naopak ty psané „na silu“ nějak zapadají do nudné šedi. O to víc čumím, že u tebe tomu tak není 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *