Pokud se živíte písmenkama jako já, možná máte taky někde vzadu v hlavě schovanou svou nůši s literární ambicí.
Já o týhle mrše vím.
A vlastně mě přivedla k tomu, co teď dělám.
Říká se, že každej v sobě nosí materiál na knížku. Ne každej ale dokáže otevřít textovej editor, a vcelku bez problému složit rozvitou větu, aniž by mu přišlo divný, že použil slovo aniž. Na vejšce jsem hodně psal povídky. Mám jich hodně, ale ne dost. Jednu z nich si můžete přečíst nebo hodit do čtečky ve formátu .epub na mým Tumblru.
Pokud ale teda máte tu svou literární ambici a zároveň se živíte písmenkama, víte jak těžký je nevyhořet. Bejt přes den mašina na chytlavý texty o pár řádcích, v noci děj vyprávějící větostroj. Jde to blbě. Práce není vejška, kde si můžete ťukat do tří do rána, protože se můžete vykašlat na cvičení z aplikovaný matematiky. Je zapotřebí vypnout. A nic nepsat. To abyste zejtra dopoledne mohli psát jako bozi a prodali tu kreativu s hypotékou i těm lidem, co už jí mají.
Je těžký hledat v písmenkovým světě rovnováhu.
Asi svou práci děláte, protože vás baví. Baví vás ohýbat slova, krátit, vyhejbat se vatě a dělat všechny tyhle prima věci. Po stoosmnáctým copy o právě zlevněných potřebách pro kutily, prášku na praní nebo čokoládě napíchaný oříškama se ale možná začnete zamejšlet. A babrat se v tom, jestli vaše ego snese další slogan o tom, že se s touhle vodkou neumažeš, protože je čistá.
Možná máte pocit, že se vám ta nůše s ambicema trochu protrhává, protože jí zanedábáváte. Je to i pravda i není. Nedávno jsem si pro radost rozepsal jednu povídku. A zjistil jsem, že mě ty dva roky změnily. A že dost možná vaše léta reklamních sloganů změnily i vás.
- Naučili jste se krátit. Přeseknout tu čtyřřádkovou větu napůl, protože jí nikdo nebude číst.
- Umíte si přiznat, že vám to třeba dneska s tím psaním moc nejde. A naučili jste se snášet kritiku, která je někdy oprávněná, někdy míň.
- A taky to, že když něco píšete, přemýšlíte, kdo to bude číst. Což je přesně ten marketingovej pohled na věc, kterej bez týhle práce nemáte tak zarytej za nehtama.
Je jednoduchý bejt z psaní reklamních textů trochu vyhořelej. Kór, když jste nadšený z pěkně postavenýho copy a nikdo vám nepošle pochvalnej dopis. Vždycky si v takovejch případech vzpomenu na Peggy Olsen, hrdinku seriálu Mad Men, která v jednom díle vyjede na svýho šéfa. Něco, že pro něj pracuje neskutečně tvrdě a že on jí ani neřekne díky. „Od toho jsou přece peníze,“ namítne jí Don. A je to pravda. Pokud jste chtěli dělát práci, kde vám lidi ponesou domácí koláče a budou vás bolet ramena od toho, jak vás přes ně bude v jednom kuse někdo plácat, měli jste si vybrat jiný povolání.
Tu nůši, co máte v hlavě, nevysypávejte.
Berte tohle období života jako trénink svý tvůrčí střízlivosti. A třeba jednou díky všem těm textům pro kutilský obchody, prací prášky a cukrovinky napíšete svou vlastní Hru o trůny.
A třeba taky ne.