Kdysi jsme byli zvyklí víc psát. A víc číst.
Vzpomínám si na svůj blog, co se jmenoval lichtenberg.bloguje.cz a už není. Dobrých šest let, zhruba od roku 2003 do 2009, jsem tam chrlil aktualizace jak fontána na náměstí. O filmech, o politice, o tom, co mě sere ve škole nebo jakej hokejovej zápas jsme zrovna s klukama kuriózně projeli. Články jsem vydával snad obden a v textech bylo omáčky, že by mi Sapík záviděl. Každá věta měla tři řádky, kilo vaty a vůbec. Já to psal. A vy jste to četli.
A taky si pamatuju s jakým odporem jsem tehdá přecházel z blogu na Twitter. Shrnout celej článek do 140 znaků mi přišlo jako děsnej degres. Brblal jsem nejspíš něco o:
- zrychlení doby,
- zpohodlnění člověka,
- Komenským, co se obrací v hrobě.
Avšak, stalo se. A dobří copywriteři už se dávno přizpůsobili. Pokud totiž zrovna nejste Humans of Prague, není nikdo zvědavej na vaše věty, co se táhnou jako závin. Vyhrajou ti, co ten super fór natěsnají do co nejméně slov.
Teda asi tak, jak to umí ty nejoblíbenější stránky s legrací.
Čili trochu jako ‚Čiličili‘
Řek bych, že každej z nás má mezi svými Facebookovými přáteli někoho, kdo je sdílí jako myši s motorem. 9Gag, Sarcasm nebo třeba český Čilichilli maj rozhodně nejblíž k pojmu, kterýmu se s takovým gustem přezdívá viralita. Desetitisíce lajků, litry sdílení, humor, co baví snad všechny bez výjimek.
Tyhle příklady dohromady navádí i k jedný dost důležitý věci. A to, že písmenko v obrázku je silnější než písmenko nad ním. Proč? Jen si vezměte, co se s takovým příspěvkem stane, když ho někdo na Facebooku zasdílí. Zatímco na Twitteru se po retweetu nakrásno zkopčí veškerej váš text, na Facebooku dostává „ten horní copywriting“ trochu na prdel. Obrázek dostane prioritu. Textík se zmenší a přesune se do míň komfortní pozice dole.
Ještě nedávno jsme to měli v hlavách nastavený zhruba takhle:
- obrázek byl nositel fóru. Ten ostrůvek kreativity, kde se vyřádí grafik a přidělá tomu slonovi zmrzlinu do chobotu. Pár pixelů, co vhodně doprovodí to důležitý nad ním.
- doprovodný text byl nositel informace. Místečko pro copywritera, kde může prokázat svůj vybroušený styl a vznosně zatočit věty jako onlinový Shakespeare.
Jenomže časy se mění. Na Facebook se chodí ikskrát častěji z mobilu a lidi na displeji skrolují, jak kdyby hráli hlavní roli v Need for Speed. A s rychlostí je pokaždé spojená i jakási zkratkovitost a slepota. Dřív jsme si na Facebooku četli, dneska spíš registrujeme. A to, co v příspěvku zabírá při inzerci nejvíc místa na displeji, musí nosit obě části.
Nesete uživatelům důležité info? Pokud si ho schováte výhradně do textu, dejte si facku. Doplnění a dovysvětlení tam patří. Kreativa by ale měla alespoň částečně počítat i s tím, že se řada lidí ke čtení textu ani nedostane. Sorry. Je to tak.
A úplně úžasně to vystihuje tenhle vousatej fór z 9Gagu.
Co změnit, abyste to dělali dobře
- Krátit, aniž by se poztrácel význam vašeho sdělení.
- Poučit se z toho obrázku nahoře a představit si ho jako běžnej odkazovací příspěvek na Facebooku. Co čte uživatel hned po tom, co omrkne hlavní obrázek? Název odkazu, kterej je ve většině případů přepisovatelnej. Tak použijte trochu tý svý copywriterský ješitnosti tam.
- Zamyslet se, jestli je kreativa logická a užitečná i pro lidi, kteří z nějakýho důvodu nebudou číst text nad ní.
- Když už se chcete mermomocí zabývat vrchním textem, přemýšlejte nad ním jako nad finálním dozvukem komplexního fóru. Něčem, při čemž uživatel udělá ten finální pobavený úšklebek, dá lajk nebo to celé zasdílí svým kámošům. Jako když si křížovkářskej magazín otočíte vzhůru nohama, abyste si přečetli odpovědi z vědomostního kvízu.
- Nebát se zkoušet to jinak. Facebook je za těch pár let ochozenej jak starý pantofle. A originalita, pohrání si s textem nebo důmyslné použití emotikonů není na škodu. Překvapte. A ono to vyjde.
Viděli jste poslední dobou nějakej příspěvek, kterej všechny tyhle body splňoval? Tak mi ho pošlete. Rád ho ocením.
Pochvalou
Nebo sdílením.