Kriminální hit, který neznáte

Byl jednou jeden Most. Seriál, který vám sem tam někdo z vašich přátel připomene s nadšenou notickou, jako kdyby objevoval Ameriku. Švédskodánskej kriminální seriál z roku 2011, co na sebe navrstvil:

  1. hlavní hrdinku, co je dobrá policajtka, ale dali byste jí pěstí
  2. šedohnědej kamerovej filtr, kterej jako kdyby vysával veškerý veselí
  3. tolik vedlejších postav, že si je nebudete pamatovat.

Seriál je to bezesporu super, ale od tý doby jsem už viděl tolik kopírek, vlivů a parafrází, že už mi vlastně přestal bejt sympatickej. Stejně tak asi jeho autorům Mansi Marlindovi a Bjornu Steinovi. Jejich projekt Midnattssol je totiž žánrově příbuzný, atmosférou je ale úplně jinde.

Oba autoři to mají v paži a dobře o tom vědí. A nemusí si pomáhat žánrovými berlemi, aby naporcovali super detektivku. Pokud vám totiž přijde, že už se ve vší té záplavě vražd a sériových zabijáků nedá vymyslet nic moc nového, je Midnattssol až (ne)příjemně osvěžující. Tak třeba. V první scéně uvidíte člověka připoutaného k vrtuli helikoptéry. Vrtule se roztáčí. Hlava praská. OMG. Necejtit se u toho trochu obskurně, skoro bych si tu scénu pustil znova. A takhle to jde pořád. V osmidílné sérii ještě pár lidí skoná, všichni však značně brutálním a neortodoxním způsobem. Až se skoro stydím napsat, jak moc mě to bavilo.

Marlind i Stein to mají prostě na salámu. Vědí, že umí natočit super kriminálku a nechají odpravit hlavní hereckou hvězdu, Petera Stormara v příšerný růžový kšiltovce, hned v pilotu. Jen tak. Protože můžou. Na jejich seriál se totiž nebudete dívat kvůli hercům, ale proto, s jakou sebejistotou je to celé napsané. A i natočené, nutno podotknout. Na rozdíl od Mostu tu totiž hraje značnou roli i kamera a nikdy bych neřek, že mi nebudou vadit dlouhý pojezdy vrtulníkem z místa namísto, jen kvůli tomu kochání se krajinou. Jojo, v kontextu s brutálními vraždami je to přesně takový to, že jste na vážkách, jestli byste tam chtěli jet na dovolenou nebo ani smykem.

S Mostem spojuje Midnattssol leda tak nesourodá dvojice hrdinů. Rázná Francouzka, co přijíždí do severní části Švédska helfnout tamnímu detektivovi, gayovi, co rád vaří a vydržuje si partnera jak z katalogu. Tyhle dvě postavy vám ale budou luft. Mnohem výraznějc tu hraje polární den. A souboj hlavní hrdinky s tím, že tu nikdy nezachází slunce, připomene Nolanovu Insomnii. V tom nejlepším.

Midnattssol není přelomovej seriál, ale poctivá evropská extraliga, u který jen nečekáte na povinnej heppík, ale jste regulérně napnutý, jak to vlastně nakonec bude. A tak píšu, aby se o ní vědělo.

Má totiž krom jiného i slušný mysteriózní podtext a předává notně zajímavý znalosti o kultuře laponců. A je úplně jedno, kolik toho o švédských tradicích víte a nebo jestli si původní obyvatele pletete s Asiatama.

Osmidílný víkendový maratony sem tam prostě nebejvají marný.

Tohle je pro ně dobrá munice.

About the author

Daniel Krásný

Daniel Krásný

Pracuju jako Creative Director v Socialsharks, přes deset let píšu o hrách do SCORE. Miluju seriály, knížky, kafe a tak.

A píšu tady o tom.

View all posts