Byl jednou jeden Most. Seriál, který vám sem tam někdo z vašich přátel připomene s nadšenou notickou, jako kdyby objevoval Ameriku. Švédskodánskej kriminální seriál z roku 2011, co na sebe navrstvil:
- hlavní hrdinku, co je dobrá policajtka, ale dali byste jí pěstí
- šedohnědej kamerovej filtr, kterej jako kdyby vysával veškerý veselí
- tolik vedlejších postav, že si je nebudete pamatovat.
Seriál je to bezesporu super, ale od tý doby jsem už viděl tolik kopírek, vlivů a parafrází, že už mi vlastně přestal bejt sympatickej. Stejně tak asi jeho autorům Mansi Marlindovi a Bjornu Steinovi. Jejich projekt Midnattssol je totiž žánrově příbuzný, atmosférou je ale úplně jinde.
Oba autoři to mají v paži a dobře o tom vědí. A nemusí si pomáhat žánrovými berlemi, aby naporcovali super detektivku. Pokud vám totiž přijde, že už se ve vší té záplavě vražd a sériových zabijáků nedá vymyslet nic moc nového, je Midnattssol až (ne)příjemně osvěžující. Tak třeba. V první scéně uvidíte člověka připoutaného k vrtuli helikoptéry. Vrtule se roztáčí. Hlava praská. OMG. Necejtit se u toho trochu obskurně, skoro bych si tu scénu pustil znova. A takhle to jde pořád. V osmidílné sérii ještě pár lidí skoná, všichni však značně brutálním a neortodoxním způsobem. Až se skoro stydím napsat, jak moc mě to bavilo.
Marlind i Stein to mají prostě na salámu. Vědí, že umí natočit super kriminálku a nechají odpravit hlavní hereckou hvězdu, Petera Stormara v příšerný růžový kšiltovce, hned v pilotu. Jen tak. Protože můžou. Na jejich seriál se totiž nebudete dívat kvůli hercům, ale proto, s jakou sebejistotou je to celé napsané. A i natočené, nutno podotknout. Na rozdíl od Mostu tu totiž hraje značnou roli i kamera a nikdy bych neřek, že mi nebudou vadit dlouhý pojezdy vrtulníkem z místa namísto, jen kvůli tomu kochání se krajinou. Jojo, v kontextu s brutálními vraždami je to přesně takový to, že jste na vážkách, jestli byste tam chtěli jet na dovolenou nebo ani smykem.
S Mostem spojuje Midnattssol leda tak nesourodá dvojice hrdinů. Rázná Francouzka, co přijíždí do severní části Švédska helfnout tamnímu detektivovi, gayovi, co rád vaří a vydržuje si partnera jak z katalogu. Tyhle dvě postavy vám ale budou luft. Mnohem výraznějc tu hraje polární den. A souboj hlavní hrdinky s tím, že tu nikdy nezachází slunce, připomene Nolanovu Insomnii. V tom nejlepším.
Midnattssol není přelomovej seriál, ale poctivá evropská extraliga, u který jen nečekáte na povinnej heppík, ale jste regulérně napnutý, jak to vlastně nakonec bude. A tak píšu, aby se o ní vědělo.
Má totiž krom jiného i slušný mysteriózní podtext a předává notně zajímavý znalosti o kultuře laponců. A je úplně jedno, kolik toho o švédských tradicích víte a nebo jestli si původní obyvatele pletete s Asiatama.
Osmidílný víkendový maratony sem tam prostě nebejvají marný.
Tohle je pro ně dobrá munice.