Web Summit 2016 byla moje první velká konference.
Taková ta, na které není divný, když vystoupí Joseph Gordon Lewitt, Gary Vaynerchuk nebo člověk, co vynalezl Tinder. Celebrity onlajn světa, baviči, motivátoři a hodně lidí se strašidelně velkými mozky.
Na Josephu Gordonu Lewittovi je plno jak na koncertě U2. 🎶🎸
A takovej je vlastně celej #WebSummit.
Koncert U2 pro marketéry. pic.twitter.com/IVR48bQeFY— Daniel Krasny (@vnimatKrasu) 10. listopadu 2016
Lisabonský Web Summit rovnal se třem dnům totální záplavy informací a názorů. Byl dlouhý a proto budu krátký. A namísto podrobné analýzy ho krutě shrnu do tří bodů, které ve mně rezonují jako ozvěna. Co mi dal Web Summit? A o čem budu přemýšlet ještě dlouho po návratu domů?
1) Že nás v čechách čekají pozitivní zítřky
Nenechte se zmást, slovo „Czech Republic“ tu zmínila jedině Miroslava Duma, když řečnila o tom, jak se její projekt Buro dostal do střední Evropy. Jde mi o filozofii. Marketing na sociálních sítích je v Čechách furt tak nějak vetřelec. Představte si hlas toho nejotrávenějšího markeťáka jakého znáte, jak říká: Televize, noviny, billboardy, atd, atd, atd… a pak teda ten zbytek dáme do Facebooku.
Na Web Summitu nemluvili jen zástupci agentur a sociálních médií. Mluvili tam zástupci velkých firem, významných značek, gigantů. Nešlo o malé startupy zaměřené na čistě social media komunitu. Nešlo ani o značky, jejichž fandovské gró tvoří děti. Byl to Aston Martin. Nebo třeba Nestlé.
Facebook, Snapchat nebo Twitter pro ně není něco, co je fajn mít, protože to vypadá dobře ve firemní prezce. Je to marketingové médium první volby. Něco, o čem se prostě už nehovoří jako o exotice. K nám tahle samozřejmost ještě nedorazila. Ale děsně se těším, až k tomu dojde.
2) že pořád nikdo moc netuší, co s videem
Dělejte videa. Videa budou vládnout. Videa. YouTubeři. Interakce. Život. Lidi jsou lační. Marketéři a Facebook taky. Všichni bychom chtěli začít s našimi značkami dělat videa a nikdo pořádně neví jak.
Web Summit byl náhrdelníkem názorů. Lidi z Facebooku si přinesli nový spot o tom, že máte na svých osobních profilech kašlat na fotky. Máte pustit livestream. Pozdravit živě své kámoše, když se zrovna promenujete po pobřeží a ukázat jim co nejvíc z vašeho výhledu.
Text je na ústupu. Video sežere vše.
Naučte se mluvit, odnaučte se psát.Tohle poselství z #WebSummit je mnohem děsivější než Trump.
— Daniel Krasny (@vnimatKrasu) 9. listopadu 2016
A to byl právě ten problém. Na svých osobních profilech. Plastiková láhev nebo čokoládová tyčinka toho při živém vysílání moc neřekne. Je livestream hudbou budoucnosti? Asi jo. Snapchat nám letos všem ukázal, že „teď obsah“ je trendy. Jak do „teď obsahu“ zakomponovat značku, která nemluví, netancuje a nedělá vtipy – toť otázka.
Má snad mít každá značka svého internetového in-house ambasadora, který tohle vyřeší? Otázka za milion korun, nad kterou si aktuálně lámu palici. A nejen já.
3. ŽE chci
Tohle se těžko vysvětluje, pokud jste na něčem podobně velkém sami nebyli.
Celá MEO Arena, v níž se rozprostírala Centre Stage, ale i řada malých konferencí typu Panda Conf, Future Societies nebo Content Makers, byla plná inspirace. Nešlo o inspiraci typu „páni, tak teď jsem viděl případovku, kterou musím ihned zkopčit“. Šlo o pozitivní příklady úspěchu. Příklady správného myšlení a příklady toho, jak vás tvrdá práce dovede na pódium něčeho, co mi ze všeho nejvíc připomínalo rockový koncert.
Web Summit jako akce byla k tomu, co dělám, injekcí inspirace. Nikoliv návodem, jak dělat věci správně, spíš energií a elánem. A namísto velkých závěrů jsem si zapsal spíš spoustu malých. Tak třeba:
- Že Pokémon GO marketéry dost zblbnul. A že augmentovaná a virtuální realita je něco, na co si najednou všichni dávají majzla.
- Že Facebook bude po vzoru Snapchatu upřednostňovat vertikální videa. Nadšenci do filmového obrazu, račte spáchat sebevraždu.
- Že „Hodnota pro klienta nemůže existovat bez hodnoty pro zákazníka.“ Vím, vím, taková líbivá fráze bez života. Jenomže se s ní na sociálních sítích střetávám dnes a denně. Nejde o to, co chcete vy. Pokud příspěvek, video nebo cokoliv dalšího nepřinese vašim fanouškům lautr nic, mrháte časem. Jejich i svým.
- Že nemám rád panelový diskuse a miluju prezentace. Škoda, že jejich poměr na Web Summitu byl zhruba 90:10.
Pár dalších věcí najdete i na mém Twitteru, kam bych chtěl v nejbližších dnech prsknout souhrnnou Memory.
Jo a nejlepší část celé konference?
Asi přeci jenom Gary Vaynerchuk. On je totiž pošuk. A přišel na scénu zrovna v okamžiku, kdy člověk po milionu panelovek potřeboval pošuka.