Kartáč pro Mordpartu

Od doby, co si Jiří Bartoška sundal brýle z čela a začal vypadat jako kypřejší klon George Romera, je to s ním všelijaký. Ty jeho skeče s mluvící kočkou nechápu. Čekám na pointu, čekám, čekám… a nic. Seriál televize Prima Mordparta, jehož byl nejvýraznější a v médiích jasně nejviditelnější tváří, je na tom podobně. Čekám na dobrý díl, čekám, čekám…

…a asi je vám jasný, jak to dopadne.

Z osmi dílů první řady jsem dva viděl dokonce dvakrát. A musím říct, že se autorům podařilo spojit tak nekonvenční sbírku obsahových i formálních motivů, až si dovolím tvrdit, že bych Mordpartu ve volence všech jinak zaměnitelných českých kriminálek stoprocentně rozpoznal. Jde totiž o seriálovou schizofrenii první kategorie.

Jak to myslím?
Tak třeba.

Bartoška hraje detektiva, kterému říkají Kolombo. Hned v prvním díle vchází na místo činu coby charismatický nestor a střihne ukázkové čichání smradu z herecké školy Joeyho Tribbianiho.  Tak ten mě baví, řeknu si, kvůli němu si těch osm hodin střihnu s chutí. Jenomže z hlavní postavy se po první epizodě stane v podstatě čurda. Čurda na pěst, co se snaží ve vedlejší lince odradit dceru od nového šamstra, protože u něj při svém dalším ukázkovém čichání smradu ucítí… ehm, smrad.

A nejde jen o Bartošku. Kotek hledá matku a když jí najde, řeší transplantaci její ledviny (nebo něco takovýho). Plánkové manžel zase zanáší s ukrajinskou mafií a aby došlo ke gradaci, připoutá jí vlastními klepety k topení. Zkusím vám to k něčemu připodobnit. Znáte ty upoutávky na Rodinná pouta, Ordinace, a další instatní kaše, kde jeden mává pistolí, druhý právě rodí a většinou v nich něco moudrého pronese Martin Zounar? Tak to přesně tam je.

obrazeknablog

Schizofrenní ale je, že je tam i řada docela slušných věcí. Z Kotka se stal strašně fajn herec s civilním projevem a kdykoliv byl na scéně, odpouštěl jsem ledasco. A to i přesto, že je jeho postava děsně plochodrážní a umíral jsem pokaždé, když se z ní filuta scénárista snažil dělat svůdníka. A taky je tam třetí epizoda s názvem „Převýchova“, kterou si s gustem dává režisér Peter Bebjak a servíruje atmošku jak vykradenou z Prokletého ostrova. Což myslím zcela vážně. Je výborná.

Jenomže je to především ona producentská/scénáristická schizofrenie, co to přes pozitiva posílá do kytek. Ačkoli na sebe epizody mají navazovat a utvářet kompletní story, jako kdyby je někdo budoval v bažině. Hned v prvním dílu se postaví docela zajímavý konflikt o tom, že je potřeba z týmu vyšetřovatelů někoho z kapacitních důvodů vyrazit. Párkrát se to zopákne v úvodních „viděli jste“ a pak… to celé vyšumí jako celaskon.

Což je vlastně problém celé Mordparty. První tři díly probudí vaše očekávání. Z 80 % vyšetřování a 20 % vedlejších emo-linek se to ale pozvolna přehoupne na opak. Poslední dva kousky pak jsou k neukoukání. A z takové té pohodové, nevinně nudné kriminálky podle tísickrát použitého mustru, se z nich stanou regulérní vékávéčka.

A jo, je tam nevěra, potrat i povinný člen týmu, co navzdory ostatním trhanům chodí bůhvíproč do práce v obleku.

Mordparta je pro mě zklamání v takovém tom regulérním zklamávacím smyslu. Je zřejmé, že mezi autory byla hromádka šikovníků, co by slušný pohodový seriál zvládla odehrát/natočit s prstem v nose. Dovedu si ale živě představit (a je to jenom čistě můj dojem, o vzniku nevím ani zbla), že jim do toho v tomto případě kdosi cílevědomý dost brblal.

A tak se tam někde vzadu skrývá docela fajn kus. Jenom do něj kdosi v jednom kuse strká telenovelu.

PS: To je mimochodem plně v souladu s tím, jak jsou jednotlivé díly Mordparty nasnímány. Do jejich záběrů totiž v jednom kuse někdo něco strká do popředí. Jen se mrkněte na libovolně vystřiženou dvouminutovou část z druhého dílu.

Policejní páska, patoložka, rukáv, projektor, další rukáv a na konci… se vám před obličejem projde duch. Takhle se světový vizuál nekouzlí. Jen mě to potom, co jsem si toho poprvé všimnul, začalo příšerně rozčilovat.

Hodnocení: 30 %

About the author

Daniel Krásný

Daniel Krásný

Pracuju jako Creative Director v Socialsharks, přes deset let píšu o hrách do SCORE. Miluju seriály, knížky, kafe a tak.

A píšu tady o tom.

View all posts