Kdykoli něco čtu od Arthura Conana Doyla, zamrzí mě, jak drsně začal po padesátce blbnout. Místo rozšiřování nejlepšího detektivního světa vůbec začal skupovat falešné obrázky víl a sám sebe uklidňovat, že po smrti přijde nebe. Což je za mě zpětně největší plýtvání literárním talentem všech dob.
Pokud jste totiž četli byť jedinou původní Holmesovku, určitě mi dáte za pravdu jednu věc. Ani náhodou byste jí nehádali sto třicet let. Akce, výrazná hlavní postava, struktura, za kterou se honí nejlepší seriály současnosti. Nadčasový formát a neředěný důkaz Doylovy geniality.
Vždyť si to vezměte.
Pro další díl televizního Sherlocka s Benedictem Cumberbatchem byste sekali hlavy. No a knižní pokračování od různých autorů vychází častěji, než by bylo radno. Tu jsou slabší (Dům hedvábí od Horowitze), tu až nebývale krvavé (Závěť od Boba Garcii). Všichni se snaží psát jako Doyle. A občas to tam zaklapne a občas míň.
Prach a stín od spisovatelky Lyndsay Faye klape perfektně, jakkoli z jeho námětu hrozí, že půjde o vodlehčenou srágoru. Faye totiž kombinuje typického Holmese ze staré školy se skutečnýma vraždama Jacka Rozparovače. Sherlock versus Jack. Jo, herní přátelé, tohle dost možná znáte ze svých počítačů.
Prach a stín je ale o dost méně akční než byste se dle námětu mohli domejšlet. Akce v něm je. Nejde ale o žádný zběsilý honičky v drožkách nebo skákání ze střechy na střechu. Skoro bych napsal, že jde o typickýho Doyla. Převleky, špehování a verbální bitky. A když jde jó do tuhého, vezme si s sebou doktor Watson revolver.
Faye bravurně opisuje formu a nesnaží se lepit do tradičního mustru invenci za každou cenu. Znalec Doylovek ocení detaily prozrazující experta. Třeba zařazení doktora Moora Agara, co se v Doylově dílu objevil jen jednou, letmo v Ďáblově kopytu. Prach a stín rovná se pokora. A pokora mě v knihách Holmesových pokračovatelů baví ze všeho nejvíc.
Rozparovačův případ je realitou pajcnutý tak napůl. Faye si nebere do prstů žádnou z populárních teorií, jen položí mrtvé prostitutky ve správný čas na správné místo. Zbytek? Čistá fikce. Sem tam někde problikne skutečný inspektor Abberline, podezřelí a možný pachatel se ale narodili v mysli spisovatelky. Rozuzlení tu nic neposírá. Je decentní. Nikdo se tu nesnaží z vody uvařit druhýho Moriartyho. A je to dobře.
A teď pointa týhle pochvalný recenze.
Od autorky jsem četl její román Bohové Gothamu, londýnskou detektivku z holmesovské doby. Tematicky byla docela fajn, ale zároveň byla zatraceně tuhá a špatně se četla. Neobyčejně lehce čitelný Prach a stín přitom napsala dřív. A to docela o dost.
Na Gotham tedy kašlat, Prach a stín ale koupit. Lepšího podoylovskýho Sherlocka Holmese jsem totiž ještě nečet.
PS: Jo a píše další díl. Měli byste se začít těšit.