book

5 knížek, které vás budou bavit

Kdo mě zná, tak ví, že pořád něco čtu. V obchoďáku se neobejdu bez návštěvy knihkupectví, a Kosmas.cz je to první, co na mě vyskočí, když do adresního řádku napíšu ká. Za knihy utratím kolem deseti tisíc ročně. E-knihy jsou fajn. Šustění papíru boží. Jednou budu mít doma velkou pestrobarevnou knihovnu a mé ženě to bude připadat jako pěkná dekorace.

Před několika týdny jsem psal, že čtení beletrie tříbí psaní. A rázem tím ze sebe udělal největšího odborníka na literaturu ve střední Evropě. Ani omylem. Ujíždím na brakových detektivkách, nikdy jsem nečetl nic od Tolkiena či Sapkowskiho a ze seznamu povinné četby k maturitě jsem poctivě načetl leda Kunderu. Přesto na mě hned několik z vás od té doby houklo – hej, doporuč mi něco, po čem budu psát jako pero.

Já ale nemám patent na Pulitzera. Mohu vám ale v mžiku vystřelit na displej pár knížek, které jsou inspirující, a měli byste si je přečíst. Možná to nejsou nejlepší romány na světě. Mají ale ksicht, skvělou formu a jsou neobyčejně zábavné.

Roald Dahl – Od a do z

Psát stručně je dar. A mít hromadu vtipných, vypointovaných příběhů, a nezahltit je hromadou vaty je už pořádnej dárek. Dahlovy povídky pro dospělé jsou přesně takové. Tu přisprostlé, tu lehce brutální, pokaždé temně vtipné a mrazivě filmové. Každou z nich zhltnete za deset patnáct minut. A komu se ani tak nechce číst, nechť si sežene kvarteto Milostné rošády v audio edici s Lábusem, Medveckou a dalšími.

Caroline Kepnes – ty

Sociální sítě a thriller. Pokaždé, když slyším tohle spojení, uvnitř zvracím. Autoři beletrie to s Facebookem neumí. Tu a tam nějaký polda zmíní něco o profilu, ale namísto cookies spíš zkoumá polevu od koblihy. Caroline Kepnes ale stvořila blázna, co se vyžívá v Tinderu. Stalkuje holce Facebook, hlídá check-iny, svajpuje na Tinderu, čumí jí do mobilu a nasává obnošené kalhotky. Povinnost pro social media maniaky. A pro maniaky.

Stephen King – Srdce v Atlantidě

Umění překvapit dělá mistry. A King je mistr. Klaun v kanálu, malí ufoni v lese, pistolník nebo hladový pes. Všechno jsem to četl. Srdce v Atlantidě jsou ale jenom jedny. Hromady nečekaných motivů, netradiční cesty, které vám před čtením nesmí nikdo vyzradit. A taky přísun nostalgie vysoký jak škola. Do všech ostatních knížek dal King svůj talent. Do Srdcí dal své srdce.

Peter May – Skála

Nedojímej se. Budou se ti smát. A tak se snažím sám sebe nedojímat a pohřeb Brumbála považuji za chvilkové citové nedorozumění. Při čtení Skály jsem měl k dojetí zatraceně blízko. Člověk čeká kriminálku podle obvyklého mustru, May do čtenáře napere hektolitr citů, KRAJINU a hromadu ptačího trusu. A vy musíte číst dál. Abyste se dozvěděli, jak to bylo tenkrát a jak je to dnes. Pobrečíte si. Nejspíš.

michel faber – kvítek karmínový a bílý

Nejdelší a nejlepší román za poslední roky. Kdyby ho Faber napsal před sto lety, je na něj u maturity vyhrazená celá otázka dvacet tři. Začít číst Kvítek chce kuráž. Knížka je to vyšší než velikonoční beránek a asi jí nepokoříte jedním okem během poslouchání nejnovějšího marnohitu od Řezníka. Chce čaj. Chce čas. Chce čtenáře, co si dokáže v neděli odpoledne vyhradit pár hodin soustředění. Umí se ale odvděčit zážitkem na celý život.

A teď prosím vy.

Napište mi do komentářů něco pěknýho a já si to rád přečtu. Dobrých knížek je totiž spousta. Dobrých doporučení o dost míň.

PS: A ať to prosím není Konec prokrastinace. Dík.

About the author

Daniel Krásný

Ten, co tu na to má monopol.

View all posts

12 Comments

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.