01
/
01
/
Daniel Krásný

Wayward Pines 1. řada: Shy vyhrabaný z hlíny

Wayward Pines

Ten usměvavý chlápek, co natočil svá nejlepší díla příliš brzy, natočil seriál. A je super, co vám budu povídat.

Agent americké tajné služby Ethan Burke (Matt Dillon) nabourá s parťákem kdesi uprostřed ničeho svůj kadilak. Probudí se pak v malém městečku Wayward Pines, kde se všichni chovají divně, někdo tam všechny v jednom kuse šmíruje kamerou a za Boha se nemůže dostat pryč. A já, skromný nadšený blogger, si po deseti epizodách téhle minisérie lámu hlavu, jak sepsat recenzi bez zásadních spoilerů a ještě k tomu udělit spravedlivá procenta.

Popadnu to celé proto tak nějak šejdrem. Wayward Pines je adaptací knížky, kterou jsem nečetl.Dovedu si dobře představit, že autor předlohy Blake Crouch zbožňuje Stephena Kinga. Ba že přímo žere jeho příběhy o skupinkách lidí, kteří čelí něčemu velkému, zlému a podivnému. A desetidílná série Wayward Pines tak trochu působí, jako kdyby hrstka talentovaných tvůrců vzala tu nejtlustší kingovku a přetavila jí do krátkého, desetidílného seriálu.


pines

V deseti epizodách tohoto mysteriózního sci-fi se toho totiž stane hrozně moc. Žádný výplňový díl, vláčné konverzace a sáhodlouhé pohledy do minulosti. Ne. Wayward Pines vás nenechá vydechnout a tlačí do vás hromady béčkového příběhu, seč mu stačí síly. Příběhu, který mění nálady, žánry, kladné hrdiny a vlastně neustále něčím překvapuje. A ačkoliv budete často srovnávat konkrétní epizody s jinými seriály (namátkou třeba s Twin Peaks, Banshee, ale i Under The Dome), ve výsledku je to vlastně celé až dost nečekaně své.

Ústřední myšlenka, námět a i výrazná pointa, kterou tvůrci vyžvaní sympaticky už v páté epizodě, to všechno je fajn. Jenomže Wayward Pines není komorním thrillerem o malém městečku, to nás jen Shyamalan v pilotní epizodě tahá za fusekle. Příběh postupně nabývá mamutích rozměrů a doslova žadoní o dvojitý počet epizod, napěchované webovky a možná i uživatelský manuál. Od doby, kdy do příběhu výrazněji zasáhne David Pilcher (Toby Jones) by totiž seriál potřeboval zpomalit. Zpomalit, rozebrat, ujasnit. Protože byste to totiž celé rádi slyšeli dopodrobna.


Wayward Pines ale nezpomalí.

Dál chrlí příběh o kadenci opakovací pušky a řadou výstřelů za sebou nechává obrovité díry. A možná i proto se mi nechce výjimečně prohrabávat zdejší dějové linky, psát jestli je Dillonova manželka (Shannyn Sossamon) hysterka nebo jak moc otravní jsou zdejší puberťáci (hodně). Wayward Pines funguje v takové té oddechové sci-fi rovině, co od vás nechce žádné velké mozkobraní, ba naopak pasivní, nenáročnou konzumaci. A to není špatně. A ačkoliv jsou si oba projekty vzdálené na dlouhé míle, Wayward Pines spadá do stejného ranku s výtečnou a zábavnou Invazí. Ani ta se totiž nesnažila o žádnou pavědu. Měla prostě Williama Fichtnera, co blbě čuměl, byl možná ufon a všechny nás to vlastně tuze bralo.

Možná i proto výjimečně šetřím municí. Neprobírám některé silně nesmyslné podzápletky a vlastně nekriticky stvrzuji, že jsem se bavil. Je vlastně až komické, jak se v seriálu promítá Shyamalanův otisk, ačkoliv je režisérem pouze jedné epizody a se scénářem nemá společného lautr nic. Dokud totiž Wayward Pines tápe a neobrací své karty, funguje v něm jemný horor, mysteriózno i napětí mnohem lépe než pak. Stejně jako ve Znamení, Vesnici nebo Ženě ve vodě.

Vidět první řadu Wayward Pines podruhé, a být tedy konfrontován se sáhodlouhými scenáristickými kličkami, asi bych byl mnohem menší optimista. Jenomže na jedno polknutí není dvakrát co vytýkat. Výsledek je upřímný, zábavný, akční a kdo rád používá slovo „guilty-pleasure“, ten si ho tady může nalepit.

PS: Crouch už stihnul napsat další dvě knížky o Wayward Pines. Sledovanost seriálu nebyla bůhvíjaká, ale sympaticky rostla, takže pravděpodobnost dvojky je tak pade na pade. První řada ale úplně v pohodě obstojí i jako uzavřená minisérie. Tak se nebojte.


Rating: 7 out of 10.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..