Za první republiky vycházely sešitové romány, kterým se říkalo rodokapsy. Měly malovanou křiklavou obálku, svižný děj a čtenáři je zhltli na posezení jako jahelník. Sper čert, že nešlo o žádná příběhová veledíla. Ti, kdo je psali, uměli famózně ohýbat slova a precizně pracovat s napětím. Seriál Bates Motel je vlastně takový malý navoněný rodokaps. Budete se o něm bavit na srazu televizních intelektuálů? Určitě ne. Přesto v něm i po třech řadách vězí zábava. A zábava – ta se počítá!
Norma Bates (Vera Farmiga) má hotel a dva syny. Starší Dylan (Max Thieriot) je ublížený drsňák s pohledem Pavla Zuny a je relativně normální. Norman (Freddie Highmore) je puberťák s poruchou osobnosti a zhruba za patnáct let zavraždí blondýnu ve sprše. A to je vše. Je téměř až pozoruhodné, jak málo se Bates Motel během těch tří sezón vyvinul. Highmore je místy normální, místy dost creepy pubescent, extrémně vázaný na svojí matku. Kolem nich se v jednom kuse dějí kriminální, lehce zmatečné a za vlasy přitažené události. Přesto příběh tři roky přešlapuje v podstatě na místě.
Co se vlastně v třetí řadě děje?
Kdosi ve městečku zavraždí dvě luxusní prostitutky a k Farmize se náhodou dostanou jakési kompromitující materiály na jednoho hlavouna, který… Víte co, kašleme na to. Za půl roku nebudu ani já, ani vy, vědět, o čem třetí řada Bates Motel byla. Přesto jí doporučuji a radím vám, abyste se na ní mrkli.
Oxymóron? Jak se to vezme. Děje je tu hodně a nikdo ho neřeší do hloubky. Vlastně bych ho mohl přirovnat k ději z nějakého komiksu o superhrdinech. Baví vás záporák, s chutí sledujete akci, za zuby vám zalézají zbytky popcornu a to je tak vše. Jediný rozdíl? Bates Motel není akční film se Supermanem, nýbrž mysteriózní thriller. Kdybych netušil, že svým námětem vychází z Psycha, šacoval bych ho na něco zábavného od Stephena Kinga. Silná hlavní hrdinka, syn s poruchou osobnosti, v zásadě neblbé vztahy teenagerů, pěstování trávy, pašování zbraní a tak. Je tam prostě víc než všechno. Jenomže na rozdíl třeba od idiotského Pod kupolí a dalších epesních sraček si zachovává úroveň. A to psanou i hranou.
Bates Motel má totiž svůj nezaměnitelný styl. Ať už jde o doopravdy jedinečnou atmosféru amerického zapadákova numero uno, tak evidentní snahu neustále ladit outfity hrdinů i interiéry budov do zajímavého bezčasí mezi šedesátými léty a současností. O šmrnc se tu pak navrch stará i Vera Farmiga, která už je napotřetí boží, ačkoliv má tentokrát nejmíň prostoru za poslední léta. Kdo jí ho krade? Freddie Highmore. I za tu unikátní schizofrenní scénu v matčiných šatech a řadě nekontrolovaných výbuchů ho prostě BUDETE BRÁT VÁŽNĚ. Ve třetí sezóně je tak excelentní, až jeho výkon páchne po herecké škatulce. Už si ho totiž nedovedu představit v poloze nesmělého sympaťáka, co se snaží/nesnaží dostat do kalhotek excentrické hotgirl od vedle v generickém indie dramatu. Prostě ně. Jednou magor, navždy magor.
Už se mi dlouho nestalo, abych si za deset epizod nějakého seriálu nezapsal ani jednu poznámku. Žádné „tohle bylo skvělý“ ani „tak to jste přehnali“. Bates Motel si zkrátka jede ve svém svižném tempíčku a dávkováním nevěrohodného děje připomíná telenovelu. Telenovelu s hlavními hereckými výkony na úrovni nebe. Telenovelu, za kterou se nestydím. Je mi jasné, že se ani za rok nedočkám výrazného dějového posunu. Je mi to ale výjimečně jedno. Jen zase tu trochu Farmigy a Highmorea, špetku vypsychlé zábavy a té holky s cystickou fibrózou, prosím. Bates Motel prostě není penicilin. Ale píchnout vás do zadku, to umí doopravdy slastně.