John Rayburn (Kyle Chandler) je spokojenej chlap. Pracuje jako policajt na Floridě, má ženu, fajn děti a dobré vztahy s matkou, otcem i sourozenci. Teda až na jednoho. Nejstarší brácha Danny (Ben Mendelsohn) je podivín, hrubián, černá ovce, hochštapler, a nikdo pořádně neví, co si o něm má myslet. No a je to právě on, kdo se po čase vrací za rodiči domů, do jejich rodinného hotelu ve Florida Keys. Spokojená z jeho návratu je ale vlastně jenom matka (Sissy Spacek). Otec (Sam Shepard), John i zbylí dva sourozenci tuší, že se schyluje k něčemu… ehm, prostě k něčemu.
Drama Bloodline od internetové televize Netflix vyloží karty hned na začátku. V pilotu totiž vychrlí scénu, ve které John v blízké budoucnosti zabíjí svého bráchu Dannyho. A další hodiny divákovi zbývá jen sledovat, jak k tomu vlastně dojde. Nejedná se o žádnou snovou sekvenci či falešnou stopu. Autoři si prostě zbytečně vykecají konec a já si snad ani nevzpomínám na obdobně blbé tvůrčí rozhodnutí. Skoro jako kdyby v první řadě Prison Break v prvním dílu vyžvanili, jak a kdo v poslední epizodě bere kramle.
Asi takhle: být brácha Danny vysloveně klaďasem, který by se s Johnem a ostatními sourozenci v jednom kuse objímal, byl by prostřih na jeho vraždu asi podstatně zajímavější. My však sledujeme kriminálníka Dannyho, jak svým náhlým příchodem naruší floridskou pohodičku. Tenze funguje velmi dobře a dá se předpokládat, že na sebe problémy nenechají čekat. A že bude chtít Dannyho někdo oddělat, je vzhledem k jeho trabletvornosti jasná páka. Jenomže autoři jsou všeteční a drby udrží zhruba stejně dobře jako vyžilé obyvatelky Babovřesek.
Problém je o to větší, že Danny je jasně nejsympatičtější postavou celého seriálu. Ben Mendelsohn je pro mě téměř ZÁZRAČNÝ herecký OBJEV, co spolehlivě zvládne jak Dannyho strašidelnou, tak jindy docela milou a umírněnou polohu. A já prostě chtěl aby přežil. Aby to nandal nevýraznému klaďasovi Johnovi. Aby to prostě všem ukázal. A pokud by Danny sezónu přežít přeci jenom neměl, tak aby mě alespoň autoři dlouhou dobu udržovali v naději.
Nesnažit se být zbytečně světoví, a nevyzradit Dannyho smrt hned v pilotu, byl bych totiž z Bloodline docela nadšen. Poslední dvě epizody fungují co se týče psychologie NAPROSTO SKVĚLE a disponovat i prvkem překvapení, asi bych se někam odporoučel bouchnout šáňo.
Seriál navíc velmi dobře funguje ve své rodinné rovině, která by se zdánlivě dala přirovnat ke vztahům mezi sourozenci a otcem v Ray Donovan. Zaujaly mě i prostřihy do minulosti, zvláště pak vracení se k incidentu z dětství, který tak výrazně ovlivnil přítomnost rodiny Rayburnových. Flashbacky v Bloodline mě ale nadchly i z jiného důvodu. Podoba pubertálních herců k těm dospělým je v nich téměř až děsivě přesná a působí téměř jako nějaký důmyslný vizuální trik.
Autorům se výtečně podařilo vytvořit fungující atmosféru ponurého křupanova. Žádná prosluněná Florida z katalogů, spíše smrad levnýho piva a zvratků. Výrazné sociální rozdíly jsou zde podávány nenásilně, bez zjevného poukazování na ně. Bloodline je tak pozitivním opakem třeba australského Top of the Lake, a mnohem blíže má k Temnému případu na HBO. Ovšem bacha. Myslím to vyloženě v oblasti servírování atmosféry, nikoli v kriminální rovině. Ta se zde tak nějak mimochodem vyskytuje taky, ale hovořit o Bloodline jako o detektivce je prostě mimo. Je to pomalé, atmosférické, rodinné drama. Kterému scenárista-filuta sebral podstatnou část dramatu. Děkujte mu.
Bloodline není MUST
Je to ale vítaný projekt pro fanoušky rodinných dramat. Náročnější, lépe natočená, kompaktní variace na Dallas. Ta snaha natočit něco ve stylu Eastwoodovy Tajemné řeky, a tvářit se u toho snad ještě vážněji než Sean Penn, je tu prostě až moc zřejmá. Vy ale spíše oceníte Mendelsohna jako úchvatný herecký talent a vlastně se vám to celé bude jenom „tak nějak líbit“. A až se potkáme za půl roku na ulici, ani jeden si nebudeme moci vzpomenout na název.
PS: Poslední minuta má zřejmě lákat na druhou řadu. Nevidím ale jediný důvod se na ní těšit.